Legendární číslo herního časopisu

Jak už název napověděl, opět se podíváme do daleké historie na jedno legendární číslo herního časopisu. Půjde o číslo 17, které jsem měl do tohoto seriálu přichystané už delší dobu, ale vždy jej něco předběhlo. Tohle povídání začnu úvahou, a dělám to proto, že došlo k takové příhodné náhodě. V jedné diskusi jsem se včera zapojil do debaty o otázce, zda si dnes ještě vytáhneme starý časopis, čteme si jej a co nás na něm zajímá nejvíce. Napsal jsem tam svůj letitý pohled na věc, který opakuji prakticky už 30 let, a nic se na tom nemění. A dovolím si tím mým příspěvkem z diskuse začít povídání o Score číslo 17. Pro kontext uvedu, že v diskusi zaznělo něco, v čem nejsem sám, a na tom, proč nás časem časopisy přestaly bavit jako dříve a kdy se datuje ten zlom, panuje u mnohých vzácná shoda.

...jako by ta pozdější přesycenost informacemi brala z časopisu to hlavní. Zábavu a cit pro hru samotnou. Ve starém Excaliburu stačil jen úderný sloupek o tom, že hra existuje, člověk u screenshotů snil o tom, jak to bude hrát a šlo to číst stále dokola. První třicítka Score pak byla napěchovaná skvělými hrami a zábavným inteligentně vtipným rozsáhlejším čtením.

A pak od poloviny roku 1996 ruku v ruce přicházelo čím dál více her, které mě nebraly a stejně tak čím dál více článků, které mě nebavilo číst, a k tomu se začaly projevovat redakční třenice a rozkročení Score napříč všemi redakcemi, kdy do něj postupně přicházeli autoři post ICE & Andrewovy éry Excaliburu, a taky prvního ročníku Levelu. Jestli to bylo hrami, články, nebo tím, že Score ztrácelo původní identitu, těžko říct, ale vysledoval jsem, že u starých čísel Excaliburu (1-20) a Score (1-30) mě bavilo číst recenze i na propadáky a hry, které bych nikdy nehrál, a najednou to po roce 96 přestalo platit. Zajímavé je, jaký nový závan přinesl krátký návrat Andrewa a Iceho v číslech 58-67, jako by nastartovali nové euforické období, oni to prostě uměli. Možná to umocnil i jakýsi návrat ke klasikám, kdy na Score CD dávali staré hry, které jsem obvykle do té doby stále nesehnal, a tak jsem vlastně četl nové Score a hrál ty hry ze starých Excaliburů a starých Score.

Jinak co se týče dotazu ve smyslu, čemu speciálně věnuji pozornost, když takový časopis dnes znovu otevřu, tak bych řekl, že mám zvláštní oblibu se vracet k úvodníkům Jana Eislera. Pořád u mě platí, že časopis o hrách má být od hráčů pro hráče. Jak je z toho snaha o čistou profi novinařinu, promění se to v takový Chip pro hráče a ta svazující vážnost, exhibice dokonalosti v přínosu technických informací najednou postrádá to hlavní, a to jak se autor u hry bavil lidsky, s nějakým tím zdravým závanem emocí...

Konec citace mého diskusního postu a teď k té náhodě. Úvodníky (i další obsah) si pročítám, až když se chopím nějakého čísla, které chci rozebrat. Samozřejmě si dávno nepamatuji, o čem byly, tak je fajn si je připomenout. Ale než tím úvodníkem začnu, přeskočím výjimečně až na stranu 6 až na úvahu Jana Eislera s nadpisem "Jak nás poznáte". Vypadá totiž, jako by se aktuálně zapojil přesně do té debaty na danou otázku a v podstatě v něm napsal totéž, co já v tom diskusním postu včera dopoledne, zatímco odpoledne jsem pak žasnul nad tím, jak ICE v tomto článku popisuje, že jim jde o to, aby byl časopis zábavný a přinesl hlavně hráčům informaci o tom, jak se hra hraje, nikoliv suché obecné technické parametry jak z manuálů a sáhodlouhé nudné popisy hardwarového nastavení. Pokud si přečtete můj diskusní post výše, a pak tento Eislerův článek zde ve Score 17, mohli byste si říci, že jsem ty myšlenky určitě znal a jen je beztak obšlehnul, anebo že mi tohle dřímá v podvědomí, kde to mám zapsané v paměti od roku 1995. Vězte však, že nikoliv, a přísahám, že jsem si z toho úvodníku nepamatoval ani řádku, ani myšlenku, hrdost by mi nedovolila od kohokoliv opsat jedinou větu nebo obšlehnout a přeprodukovat myšlenku, studem bych se totiž propadl do pekla (v moderní době je nutno dodat, že se to dnes týká i AI, nikdy bych si od ní nenechal do článku složit jedinou větu:-) K článku "Jak nás poznáte" ještě dodám, že byl pochopitelně psán trochu pod tlakem, že časopisu Score vznikla tehdy konkurence. Kromě toho, že pokračoval časopis Excalibur, přišel na trh časopis Level a Jan Eisler jednoznačně tímto vymezil teritorium, které přináleží jen a jen časopisu Score.

Úvodník a čtenářská anketa:
Vrátím se na samotný začátek časopisu. Po obálce a reklamní stránce následuje na straně číslo 3 úvodník, ve kterém se Jan Eisler věnuje výsledkům ankety, která měla napovědět, jaké má Score čtenáře a jaký by si přáli, aby časopis byl. Rozumějme, že šlo o nenápadný marketingový průzkum trhu. A Score tak bylo, počínaje číslem 17, mnoha požadavkům přizpůsobeno. První změnou je přesun úvodníku na první čitelnou stránku časopisu. Obsah následuje až pak na straně 4 a taky straně 5, na jejímž pravém okraji je oblíbená hitparáda. Zajímavá je taky dolní sekce obou stránek se vzkazy v podobě výkřiku do tmy, ale taky vážného vzkazu například Janu Tománkovi z Levelu, že lže, když popírá, že vydavatelství Levelu neokopírovalo reklamu Vision. Konkurenční třenice jely v plném proudu. Ale zpět k avizovaným změnám v úvodníku. Velká změna nastala v hodnotících tabulkách, ze kterých zmizelo selektivní hodnocení položek grafika, hudba atd., přibyla minimální konfigurace a místo procent se poprvé objevuje číselné hodnocení v podobě x/10. Na konci úvodníku je nakonec uveden zajímavý fakt, a to, že v tomto čísle nebýt dvou her, bylo by zaplněno spíše slabšími tituly, neboť probíhalo značné herní sucho. Ale má to být nahrazeno mnoha novými herními tematickými články a hlavně čtivým obsahem s dávkou komunitní atmosféry.

Obsah:

Obsah nijak citovat nebudu, protože půjdu článek po článku. Pokud už vás teď děsí obsáhlost úvodu, nepanikařte, popis slabších her tentokráte zkrátím co nejvíce na minimum:-) Na chvíli se tady pozastavím ještě nad hitparádou. Té vévodí v kolonce PC tituly jako X-COM Terror from the Deep, plošinovka Aladin, IndyCar Racing, Aces of the Deep, TFX, Frontier First Encounter nebo stále Doom 2. U PC CD-ROM to jsou hry Dark Forces nebo třeba Lost Eden, Wing Commander 3, Battle Isle 2 a NHL Hockey 95. Amigisti mají v čele UFO: Enemy Unknown, již postarší Dune 2 nebo simulátor Overlord.

Stránku 6 logicky přeskočím, protože jsem se jí věnoval na začátku, a ke stránce 7 s vyhodnocením čtenářské ankety mohu jen říci, že obsahuje nejčastější odpovědi na otázky, které byly čtenářům položeny. Údaje v ní jsou vcelku zajímavé a například jsme se mohli dozvědět, že čtenáři Score spadají věkově naprosto drtivě do rozmezí 12 - 25 let, a že čtyřicátníci a více časopis prakticky nečetli.

Novinky:

Následuje dvoustránka "Novinky softwarového trhu", v níž zjistíme, že to byla doba, kdy se bylo hodně na co těšit. Zmínky o čekání na Daggerfall, ROA: Shadow Over Riva, Battle Isle 3, Cybermage, STTNG: A Final Unity, Across The Rhine navozují zvláštní mrazíky v zádech, kdy cítíte, jak ten pocit těšení někdy může vlastně předčít moment, kdy tak nějak už vše máte a stává se to samozřejmostí.

Preview:

Command & Conquer, Terra Nova, Prisoner of Ice, Phantasmagoria:
V tomto čísle je cítit, že když není moc her na recenzování, je čas vsadit na sekci preview a v ní na hry, které vypadají, že budou hodně dobré. Tvůrci slavné Duny 2 z Westwood Studios pracovali na Command & Conquer a všichni dnes víme, jak skvěle to dopadlo. Hned pod Command & Conquer je další slibně vypadající titul Terra Nova: Strike Force Centauri, což je sci-fi střílečka z vlastního pohledu, simulující speciální jednotky, které bojují na povrchu různých planet v systému Alpha Centauri. Další stránka je věnována preview na dvě adventury, a to Prisoner of Ice a Phantasmagoria. První z nich slibuje dobrodružství čerpající z motivů díla H.P. Lovecrafta. Druhou má být parádní filmová hororová adventura od firmy Sierra On-Line. Dnes víme, že jí opravdu je.

Thunderscape, Orion Conspiracy, Tears, Albion:
Další preview je na monstrózní dungeon Thunderscape, který byl nakonec ve své době docela podceněný, přitom jde o opravdu zajímavý kousek. Další polovinu stránky zabírá preview na adventuru Orion Conspiracy. A teď přichází v této sekci stránka úplně nejzajímavější. Nejprve jde o hru Tears, která vzbudila obrovská očekávání se spoustou neotřelých nápadů, které snad do té doby nebyly nikde použity. Mělo jít o adventuru zasazenou do středověkého prostředí, viděnou izometrickým pohledem podobně jako například Veil of Darkness. Každý milovník středověku a hradů určitě zbystřil při pohledu na obrázky. Hlavně mělo jít o něco v adventurách spíše nevídaného - měla nabízet spoustu nelineárních úkolů v otevřeném světě. Jestli to nakonec mělo spadnout spíše do RPG, jsme se nikdy nedozvěděli, jelikož hra bohužel nevyšla. Na druhé polovině této stránky je hvězdný Albion, který už dnes vlastně ani nemusím nějak zvlášť komentovat. Nakonec z této novinky vzešla hra, která tím nejlepším způsobem uzavřela vrcholnou éru pixelartově kreslených RPGček. Albion z mého pohledu dodnes nic dalšího nepřekonalo.

Warriors, Brutal Paws of Fury, Heart of Darkness:
Ačkoliv jsem nikdy nebyl moc velkým fanouškem rubriky preview, protože jsem měl raději recenze na jasně hotové tituly, které jsem mohl zkoušet hned shánět, tak tady se musí nechat, že výše zmíněné hry dělají tomuto číslu Score značnou část přitažlivého obsahu z hlediska kvality her. Ale pojďme dále, byť to nejlepší z preview máme již za sebou. Na další stránce jsou dvě bojovky, Warriors a Brutal Paws of Fury, z nichž mě ani jedna nezaujala. Následující plošinovka, popsána na celou další stránku pod jménem Heart of Darkness, naopak slibovala docela pecku, protože za ní stáli tvůrci Another World a Flashback.

Recenze:

Stone Prophet:
Nyní se dostáváme k recenzím a ke hře měsíce, a taky k tomu, proč jsem právě tohle číslo Score vybral jako další k rozboru. Hrou měsíce se totiž stává legendární dungeon Stone Prophet a jde o druhý díl série Ravenloft. Tento dungeon je doslova exotický, protože se odehrává v prostředí starověkého Egypta se všemi reáliemi, které k němu patří. Grafika navíc byla ve své době dech beroucí a navíc zestárla velmi slušně, takže se na ni stále kouká skvěle.

Podstatné z hlediska časopisu ale je, jak je recenze napsaná a mohu ji s čistým srdcem i svědomím nazvat klasickou vysokou školou recenzování her pana "profesora" Andreje Anastasova. Tato recenze patří k jeho dosavadním autorským vrcholům. V takové kvalitě a poutavé čtivosti s lehkým vtipem, který tady nenarušuje kultovní atmosféru samotné hry, o které nám vypráví, jste nemohli najít recenzi na Stone Prophet nikde jinde než ve Score. Recenze je prokládaná povídkou, jako by nešlo jen o popis hry, ale o příběh z hraní. A to je přesně to, o čem psal ICE v článku "Jak nás poznáte". Jde přesně o to, co na herní žurnalistice oceňuji nejvíce. Stát se díky specifickému stylu opravdu autorem, kterého si zapamatujete. Samotný Stone Prophet se pak stal takovou egyptskou modlou a jedinečným dungeonem vyčnívajícím oproti ostatním výrazně z řady a jde o vrcholné dílo žánru stejně tak, jako je vrcholným recenzentským dílem popis hry na celých čtyřech stránkách 17. čísla Score od Andreje Anastasova. Stone Prophet dostal krásných 8/10. Rama-Mečiar.

Frontier: First Encounter:
Druhá recenze, která povznáší tohle číslo do výšin užšího výběru na pozici TOP legendárních časopisů v historii, je na hru Frontier: First Encounter. Frontier, coby Elite II, byl nezpochybnitelná modla. First Encounter přináší stejnou hru s několika upgrady a taky vylepšenou grafikou. Teď je otázka, jestli je vyšší hustota textur vylepšením správným směrem. Možná jo, já z toho měl vždycky trochu pocit, jako by se vytratila jakási čistota původní vektorové grafiky, ale možná je to jen takový můj dojem. Navzdory nějakým těm bugům dává Jan Eisler First Encounteru 8/10. Vůbec nepopírá, že hra je až příliš stejná. Na vyšší úroveň ji dostává ale příběhová linie, která stojí za to, a z prostého nakup, prodej, kup lepší loď a vydej se na lov pirátů se z toho stalo zajímavé doslova Asimovské dobrodružství. Recenze je reklamou na styl psaní Jana Eislera. Jako pokračování z recenze na prvního Frontiera vypráví příběh vesmírného obchodníka, pomocí jehož přítomnosti ve hře vám předkládá, jak se mu v tom prostředí žije a celkově existuje. Tímto máte na stránkách Score 17 už dva po sobě jdoucí zajímavé literární útvary, ne jen prosté recenze.

Magic Carpet: Hidden Worlds:
Napadlo by vás, že když u hraní datadisku ke hře Magic Carpet pod názvem Hidden Worlds zjistíte, že máte vyhrnuté rukávy, tak vám to připomene, že máte ucpané WC? Andrej Anastasov si tady takto výrazně zavtipkuje u recenze na prostý datadisk, nikoliv plnou hru. Datadisk na třetí pozici, a ještě rozepsaný na dvě stránky důrazně upozorňuje na to, že po dvou velkých hrách nastává opravdu dost sucho. Navíc Andrej válčí sám se svým já, zda je datadisk jen nastavená kaše, protože nepřináší vůbec nic nového, nebo je to jedno, protože je to docela zábava. 7/10 je tak nějak nic moc pro ty, kdo jsme si zvykli, že opravdu dobré hry začínají v hodnocení osmičkou. Samozřejmě to neplatí absolutně. V herním suchu se i tohle hodí.

The Daedalus Encounter:
A přichází první propadák, o kterém si přečtete jen proto, že je to zajímavě napsané. Jan Eisler se tady vypíše z logické nenávisti k interaktivním filmům, Andrej k tomu napíše druhou stranu mince, která nemá tu nenávist vyvrátit, ale má ji ještě prohloubit. Hra pod názvem The Daedalus Encounter totiž ani tak není hra, je to opravdu film, který je interaktivní, ale jen pomálu. Vůbec se to nedá rovnat s filmově zpracovanými adventurami od Sierra On-Line nebo Access Software. Dílo firmy Mechadeus pod distributorem Virgin zachránilo od absolutního propadu do žumpy jen to, že když to člověk pojal čistě jako film, mohl ho ten film i bavit. Takže Jan Eisler udělil 6/10, což je poměrně hodně na to, že mnohé skutečné hry získaly třeba později totéž. Andrej v druhé straně mince uvádí, že tahle sranda v podobě ne-hry stála (už tehdy!) přes 2000 Kč. No asi půjdu tuhle částku dneska s klidnou myslí utratit na eBayi, v dnešní době je to jako nic, a já to někdy obracím jak pětník před vrtákem blížícím se ke koleni:-)

Sim Tower:
Sim Tower, to je další dílko firmy Maxis. Jde o vážný ekonomický simulátor provozu výškové budovy. Pokud čekáte pragmatické suché čtení, Jan Eisler vás břitkým humorem vyvede z omylu, když jmenuje hlavní hity firmy Maxis, jako "Sim Lift, Sim Telephone, Sim WC s datadiskem Digestion Disasters". A to až po divokém mládí firmy, která, a to cituji přesně: "než se vrhla na počítačové hry, tak byly její prvotními projekty simulace bolesti hlavy, bolesti břicha, simulace rýmy, plicního moru a jednou i amputace končetin". Zpět ale ke hře samotné. Jde o solidní simulační strategii, nakonec získává 7/10 a je určena spíše pro fanoušky žánru.

Flying Tigers, Death Mask:
Flying Tigers, tak se jmenuje střílečka ve stylu například Raptor. Tedy letadélko viděno shora, které letí a střílí vše, co se okolo pohne. Béla Nemeshegyi uděluje pouhých 4/10 a máme tady první opravdový propadák. Aaaaaaaaaaaaa......plesk.

Někdo si vzpomněl i na Amigu a tak tady máme recenzi na Death Mask, což je FPS. Když nemá Amiga Doom, tak má aspoň tohle, za 7/10 od autora zřejmě z řad externistů, možná z lidu, jménem Ladislav Babuška (což mi připomnělo jednu píseň od Kate Bush).

Clockwork Knight:
Clockwork Knight na konzoli SEGA Saturn se tady stává tváří nové platformy a je otázkou, nakolik zapracoval marketing, nebo nakolik to byla pravda, popřípadě nakolik to byl blesk z čistého nebe, který vzbudil momentální nadšení z nové hračky. Ve Score se recenze na tuto hru totiž vměstnala nikoliv do závěrečné sekce s konzolemi, ale rovnou mezi klasické recenze na osobní počítače. A Jana Eislera bavila hra tak moc, že ji vyseknul rovnou 9/10, více než hře čísla.

Harpoon 2: Battleset 2&3, Pinkie:
Harpoon 2: Battleset 2&3 je datadisk ke strategii Harpoon 2. Ke strategii, která je označovaná za nejrealističtější, nejmonstróznější, ale z pohledu hráčů ji potápí to, že je pekelně abstraktní a simuluje námořní bitvy prakticky ryze z kapitánského můstku. To by nebylo až tak špatně, ve hrách jako Great Naval Battles to nebylo o moc jinak, ale ono stačí fakt málo a do suchopárné hry lze vložit pár drobných prvků dělajících z toho aspoň trochu vtahující dobrodružství. Ve strategiích série Harpoon nic takového ale není. Jan Eisler si je vědom obou možných pohledů na hru, kdy někteří to koření hratelnosti chtějí, někteří se umí klidně ponořit jen do ryzích čísel a grafů. Však co, kdysi v herním pravěku uměl příběh bitvy napsat i čistý text. 7/10

Hopsací plošinovka Pinkie nestojí za větší zmínku, než že se totálně utopila v bahně, glogloglo....bulp. Ladislav Babuška tu má druhou recenzi a uděluje hře 1/10.

Front Lines, Spectre VR:
Tankové bitvy firmy Impressions nazvané Front Lines na první pohled nevypadají špatně. Jde o tahovou strategii na hexových polích. Potíž je hlavně v tom, že takových strategií vyšlo už dost a mnohem lepších. Martin Fanta dává 6/10 s tím, že tato hra jednoduše nenabízí nic navíc.

Spectre VR, simulátor virtuální reality, Andrej Anastasov pojímá jako nepatřičný a ještě k tomu hodně špatný vtip. Když si recenzi čtu, tak mám z té hry takový ten dojem, jako když youtuber streamuje dalšího youtubera, který streamuje pořad o tom, jak hraje nějakou hru. Další hluboký propadák......uuuuaaaaaa...mlask...prsk, 2/10

Konzole:

Stargate, The Flintstones, Kidklown in Crazy Chase, Super Punch Out, The Legend of Zelda:
Konzolovou sekci shrnu tentokráte stručně. Irena Formánková chytla do ruky malý Gameboy a máme tady tak recenzi na logickou hru Stargate, 7/10, akční plošinovku na The Flintstones, 6/10. Když ji přestal bavit malý Gameboy, přesedlala na větší SNES, na němž si zahrála Kidklown in Crazy Chase, plošinovku za 7/10. Od SNESu ji na chvíli vyhnal Béla Nemeshegyi (nenuťte mě už nikdy to jméno psát celé) a zaboxoval si v Super Punch Out za pouhých 5/10. Dej to sem zpátky ty jo, nějaký blbý box (říká Irena), marně, ok, tak vyhrabává ze skříně starší verzi konzole, tedy NES a pouští si jednu z legend, tedy první The Legend of Zelda, byť je na trhu už třetí díl na SNESu, ale jak víme, SNES brání Béla s boxerskými rukavicemi. Irena Zeldu zařadí k RPG, byť jde spíše o akční adventuru, a dává jí zasloužených 8/10.

Klasika:

Cadaver, Eye of the Beholder:
A teď přichází třetí a čtvrtý bod, kvůli kterým jsem si pro tentokráte vybral Score číslo 17. Dvojnásobná rubrika Klasika a hned na první pohled jedna z nejkrásnějších dvou stran, jaké v časopise lze vidět pohromadě. Nejprve je to Cadaver, hra, která by si zasloužila sochu na nějakém náměstí, dokonalá rohově ztvárněná logická adventura s drobnými RPG prvky, geniálně nakreslená grafiky z Bitmap Brothers. Andrej Anastasov navíc popisuje hru se zápalem, jakoby recenzoval aktuální hru, která právě ohromila herní svět. A správně, za mě tahle hra může ohromovat klidně dodnes. Nevím, jestli to byl úmysl a nebo stará hra, stará tabulka hodnocení, najdeme v ní totiž původně hodnocené parametry a výsledných 90%.

Druhou klasikou je Eye of the Beholder. Odpouštím Andrejovi těch jen 71%, vím, že Beholder se u něj navždy zapsal jako kopírovač božského Dungeon Mastera a Beholder mu přišel jednodušší, více cílený na příběh a grafiku, než na těžké puzzly, a tak jej nazval tuzexovým. Já jsem si u této recenze moc rád zavzpomínal a nastartoval znovu Eye of the Beholdera, je to takový můj osobní milášek.

Návody:

Discworld, Jagged Alliance:
Unaveni? OK, blížíme se už k závěru. Návodová sekce nabízí od Andreje a Ireny řešení ultra, mega, hard core, hard nevím co ještě, tuhé adventury Discworld. Velmi obsáhlý návod přináší Andrej na vynikající taktickou strategii Jagged Alliance, která konkurovala UFO: Enemy Unknown tak silně, že člověk nevěděl, co je lepší. Tento návod určitě potěšil a výrazně posílil obsahově toto číslo.

Bioforge, Bureau, Wizardry 7:
Další návod je taky od Andreje, a to na Bioforge (pchá, že prý Andrej psal recenze na hry, které nehrál, a to jako na které, když většina návodů v těch časopisech byla od něj:-) Na prapodivnou adventuru Bureau napsal návod Vladimír Henzl. A teď pozor, další hvězdný pojem v historii her, Wizardry 7, jeden z nejlepších dungeonů všech dob. Martin Fanta v tomto čísle startuje svůj hodně rozsáhlý seriál v podobě kompletního návodu na tuto hru.

Ostatní rubriky:

Tímto návody končí, následuje stránka s Techboxem se stručným popisem konfigurací a nastavením k vybraným hrám. Poté si můžete přečíst hardwarově laděný článek o joysticcích k letovým simulátorům (zív, hardware mě popravdě nikdy nebavil, byl to pro mě vždy jen prostředek a zdržovací technikálie, kterou jsem řešil jen jednou za pět let, když jsem si kupoval nový počítač, já chtěl ale hlavně hrát:-)

Rubrika Poslední soud je seznam her, které byly recenzovány od čísla 10 až do čísla 17 se stručným popiskem a hodnocením. Tohle jsem vždycky miloval, protože jsem si krásně mohl projít přehledný seznam a vypsat si z něj, co mi ještě chybí, co nutně sehnat atd.

Advanced Dungeons & Dragons, kdo by to neznal. V rubrice Hobby hry představuje tento fenomén Karel Papík těm, kteří by to náhodou tehdy ještě fakt neznali. Další rubrikou je profil, v kterém se Andrej Anastasov věnuje firmě Bitmap Brothers a jejich tvorbě. Kdo by neznal Xenon 1 a 2, Speedball 1 a 2, Gods nebo právě Cadavera, který je tady v rubrice klasika.

K encyklopedii Encarta 95, o níž je další článek, moc napsat nejde. O čem ale jde psát, jsou RPG hry, kterým se věnuje rubrika Virtuální hrdinství a tématu se zhostili společně Jan Eisler a Andrej Anastasov. Dozvíte se vněm postupně ta nejslavnější jména her, která provázela tento žánr od jeho vzniku až do roku 1995. Chtěl bych je jmenovat, ale určitě je znáte a já bych pak puntičkářsky musel složitě každý z těch názvů linkovat a to se mi nechce, neboť jsem již značně unaven, stejně jako vy v této fázi, pokud jste neodpadli už dávno:-)

Pojďme tedy na samotný závěr. V rubrice Kultra najdeme knížky Cabal od Cliva Barkera a Průvodce světem J.R.R. Tolkiena od Davida Daye. Obě knihy popsal Andrej Anastasov. Trochu nekoncepčně přerušuje kulturu Irenin koutek zoufalců, Tipy & Triky a pak oblíbené dopisy čtenářů. Následuje hudba a něco, co se mi přesně trefuje do vkusu, božský Mike Oldfield, jehož celou tvorbu rozebral Jiří Balšínek.

Nechybí pár filmů, kterým se věnuje František Fuka, jako jsou Tank Girl nebo Skrýš. Pak se ještě můžete mrknout na to, co se chystá do Score 18, projít si tiráž, která byla vždy na začátku časopisu, zatímco nyní je nově na konci. Když si na zadní stránce časopisu nakonec prohlédnete varovnou výchovnou reklamu s nadpisem Drogy ne...tak si možná řeknete, kéž by si to mnozí vzali k srdci:-) A to je ke Score 17 vše, jak vidíte, až takové sucho to nebylo a určitě patří k těm číslům, která výrazně vynikají. A redakční situace ve Score 17 zůstává normální.

Ringo

Pozn.: Odkazy v názvech her odkazují na mé články na tomto webu, pokud k dané hře existují, nikoliv na originál dobové recenze z probíraného časopisu.

Odkaz na předchozí díly:
Excalibur 11, Excalibur 12, Excalibur 13, Excalibur 15, Excalibur 16, Excalibur 18, Excalibur 19
Score 1, Score 2, Score 3, Score 4, Score 5, Score 6, Score 8, Score 11, Score 30