Ringohraní

Jak už název napověděl, opět se podíváme do daleké historie na jedno legendární číslo herního časopisu. Půjde o číslo 17, které jsem měl do tohoto seriálu přichystané už delší dobu, ale vždy jej něco předběhlo. Tohle povídání začnu úvahou, a dělám to proto, že došlo k takové příhodné náhodě. V jedné diskusi jsem se včera zapojil do debaty o otázce, zda si dnes ještě vytáhneme starý časopis, čteme si jej a co nás na něm zajímá nejvíce. Napsal jsem tam svůj letitý pohled na věc, který opakuji prakticky už 30 let, a nic se na tom nemění. A dovolím si tím mým příspěvkem z diskuse začít povídání o Score číslo 17. Pro kontext uvedu, že v diskusi zaznělo něco, v čem nejsem sám, a na tom, proč nás časem časopisy přestaly bavit jako dříve a kdy se datuje ten zlom, panuje u mnohých vzácná shoda.

Když se řekne Score číslo 11, vybaví se mi minimálně tři herní tituly patřící mezi to nejlepší, co herní svět spatřil. Fakt, bez přehánění. Proto jsem si zvolil pro rozbor dalšího herního časopisu toto číslo, které budilo ve své době v hráči hned několik pocitů. Prvním pocitem byla jistota. Jedenáctý měsíc roku 1994 a na stáncích se objevuje jedenácté číslo jejich oblíbeného časopisu. Je listopad, blížící se předvánoční nálada nabádala právě k takovému počteníčku o nějakých dobrých hrách. Jistota byla taky v tom, že se setkáme opět a zase s články našich oblíbených autorů, a tak vlastně nehraje roli to, kolik lákavých herních titulů časopis bude mít. Opět si přečteme vše od A až po Z, dobře hodnocené hry zařadíme do wishlistu a u těch špatných se pobavíme nad tím, jak to kriticky nebo vtipně recenzenti setřou. Hlavní bylo nasát takovou tu správnou pařanskou atmosféru, a tak trochu s nimi skoro zažít, jaké je to hrát ty tituly, které doma ještě nemáme. Takže teď se pustím do obsahu Scor...

Kandidátů na další rozborku legendárního čísla herního časopisu bylo hned několik. U některých jasně vítězil obsah a oblíbené hry, u jiných nějaký prvek dobové atmosféry. Nakonec padla volba na Score číslo 8, a to hned z několika důvodů. V tomto momentě bylo Score v plném rozkvětu a kombinoval se v něm nádech stále něčeho nového, plného nadšení, s jasným ukotvením se coby komunitní prvek všech tehdejších pařanů. Bylo to něco, co nemělo obdoby. Zároveň tady najdu hned několik titulů, které byly naprosto zásadním zápisem do pařanovy mysli i duše, a to navždy. 

Konečně. Teď si asi říkáte, co jako konečně? Tak tedy konečně přišla v seriálů článků o legendárních číslech herních časopisů řada na Score č. 3. Ono si to podle mě zasloužilo již dávno, ale vždycky jej o nějaký ten milimetřík vystrnadilo z pořadí v minulosti již popisovaných nejlepších čísel herních časopisů jiné číslo, u kterého jsem měl pocit, že mělo o malinký kousek tu sílu okamžiku výraznější. A tak jsem je v minulých článcích upřednostnil právě před číslem 3. Určitě jste si u článků tohoto typu všimli, že je koncipuji zejména ve smyslu dát konkrétní číslo časopisu do kontextu s nějakým nezapomenutelným pocitem, atmosférou, rozpoložením, touhou po nějakém typu hry a náladou, jakou mohl člověk mít v momentě, kdy si časopis zakoupil a pak jím začal listovat. V tom samozřejmě budu pokračovat nadále a tak tady máme (konečně!) Score číslo 3, které do březnových chladných dní symbolizovala působivá obálka s upíří tématikou, zvěstující příchod hry Ravenloft, Strahd's Possession , ne...

Další povídání o některém z legendárních čísel herních časopisů mi zrovna koresponduje s aktuálním měsícem. Score číslo 30, o kterém bude řeč, vyšlo totiž právě v červnu. A to před 28 lety, tedy v roce 1996. Učiním tak po číslech 1 , 2 , 4 , 5 , 6 větší skok až do třetího ročníku tohoto časopisu. Původně se mi nabízelo na výběr prakticky jakékoliv číslo z prvních dvou ročníků, trochu trestuhodně jsem se nedostal stále k číslu 3,  nicméně míra síly vzpomínek mě nakonec zavedla až k jubilejnímu číslu 30 a to z několika důvodů. Snad mi prominete i pár odstavců ze života, které do rekapitulace tohoto čísla zahrnu, jelikož právě ty situace dělají i ty časopisy tím, co pro mě ve výsledku znamenají a třeba to budete mít nějak podobně. Ať už konkrétně u tohoto časopisu, nebo jiného. 

Když jsem ve své mysli a následně ze skříňky s herními časopisy vybíral, které z dalších čísel je u mě zapsáno speciálním písmem a nikdy nezapomenu na to, čím mě tolik upoutalo nebo jakou třeba i životní záležitost s ním dávám do souvislosti, bojoval jsem mezi dvěma vybranými čísly časopisu Score. Nakonec těsně vyhrálo Score číslo 5 a to druhé představím někdy příště. Tím chci hlavně říci, že nebylo úmyslem na poslední článek o herních časopisech, který se týkal Score č. 4 , navázat číslem následným, ale výběr, o kterém čísle následně budu psát, opravdu závisí na tom, jak vnímám ty časopisy dle nějakého svého aktuálního vnitřního žebříčku. Kdo zná mé předchozí články o Excaliburech i Score , ví, že to je všelijak na přeskáčku a nejde o seriál, v kterém půjdu číslo po čísle chronologicky.

V nedávné minulosti jsem tady probíral celkem již šest časopisů s ohledem na to, že jsou pro mě něčím více třeba jen díky období a celkové atmosféře okolo, v které mě dané číslo herního časopisu zasáhlo tak nějak více a nezapomenutelně nejen svým širším obsahem. Samozřejmě s přibývajícími čísly herních časopisů se pak vzpomínky na ty další mírně rozmělňují. Pár zásadních bych určitě ještě našel, nicméně u mnohých se mi to slévá skrze několik čísel dohromady. Herní časopis se stal každoměsíční záležitostí a člověk s tím žil jako s celkem a jednolitou událostí, jako by to bylo součástí životního stylu v určitém plynoucím období. A tak další motivace vyzdvihovat nadále nějaká konkrétní čísla stojí a padá na zásadní hře, která byla v daném čísle recenzovaná a bez níž jsem si následně svůj herní život nedokázal nadále představit. A jeden z takových nejsilnějších okamžiků mi připravilo Score číslo 4.

Když jsem tak přemítal, které další číslo herního časopisu mě nezapomenutelně zasáhlo, tak po těch klíčových, které na mě působily atmosférou nějakého období, ať to byl podzim, blížící se zima, sníh, popřípadě naopak letní měsíce, jsem měl hned několik tipů, na které nikdy nezapomenu dílky recenzovaným hrám, o kterých jsem si pak po různu snil, než se mi je povedlo sehnat. Souboj mezi dvěma časopisy a souboj mezi několika čísly pro tentokrát vyhrálo Score a to s číslem 6, s obálkou vyobrazující působivého zloducha ze hry The Elder Scrolls: Arena . Tentokráte to vezmu trochu na přeskáčku a začnu hned tím nejlepším.

Vzpomínka, která rozehřeje chladný únor, tak bych mohl definovat následující řádky. Když už jsem minule referoval o tom, co pro mě znamená měsíc leden v souvislosti s hrami a došlo na připomínku vzniku herního časopisu Score v lednu 1994, ucítil jsem povinnost hned další měsíc vzpomenout ještě jednu záležitost ohledně tohoto časopisu. Vyjití prvního čísla bylo totiž provázeno velkým očekáváním a napětím, jestli je to myšleno vážně a zda nový časopis fakt bude vycházet, nebo to byl jen pokus. Avizované druhé číslo, které mělo vyjít po prvním čísle hned za 14 dní, tedy 15.1.1994, se totiž v ten datum neobjevilo (alespoň ne u nás na severovýchodě:-). Objevilo se až v únoru. Pakliže to měl být měsíčník, je to vlastně v pořádku. Jenom jsem kapku znervózněl, když jsem to druhé číslo neviděl na stánku už toho 15. ledna:-) Naštěstí hned z kraje února mě nenechala další rozpixelovaná obálka v novinovém stánku na pochybách. Score 2 bylo tady.

Jak nadpis napovídá, tento článek bude takové lednové vzpomínání na časopis Score č. 1. Máme nový rok s číslovkou 23, už se nám blíží konec ledna a nemusím dlouho přemýšlet nad tím, s jakou významnou událostí mám právě měsíc leden svázán v souvislosti s počítačovými hrami. A pokud má člověk koníčky, ke kterým má opravdu vztah a navíc toho má dohromady více, tak se to chtě nechtě spojuje do nějakých situací a stavů, na které člověk rád vzpomíná a spojí si to s něčím příjemným i dnes. Pak má to, či ono, svázáno třeba s počasím, knihou, výletem, hudbou, hrou, časopisem, přáteli atd. Pokud jsem minule idylicky popisoval sníh, zimu, hory, rok 1993, číslo časopisu Excalibur 19 (které bylo spíše podzimní), a Ishar 2 , tak je fér říci, že se mi vlastně ta éra tehdejší zimy pojí s další navazující situaci s tím přímo svázanou. Nadšení z Excaliburu 19 byla jedna věc.