Sid Meier's Civilization 5: Complete Edition

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Firaxis Games / Vydavatel: 2K Games / Rok: 2010 (Complete Edition 2014)

Zdá se to být nedávno, ale skutečnost je taková, že uplynulo již patnáct a půl roku od chvíle, kdy světlo světa spatřil pátý díl slavné a dost možná nejlepší strategické série všech dob. Já vím, jsou to silná slova a leckdo by mi teď vyjmenoval tucet jiných strategií, které měly komplexnější souboje, propracovanější historický rámec a plno jiných věcí. Ale která strategie vám nabídla soupeření národů v tak uceleném měřítku řízení civilizace od pravěku až po lety do kosmu? 

Navíc nešlo jen o nějaké imaginární řízení přes posuvníky různých ukazatelů. Civilization vám dala do rukou propracovanou správu měst, které jste si na mapě sami zakládali, okolo nich vybudovali cesty, zemědělství, doly, železnice. Určovali jste, co ve městě stavět za budovy, na čem bude pracovat vaše obyvatelstvo, zda na produkci, výzkumu, vydělávání peněz anebo zábavě. Výzkum nabízel složitě rozvětvený strom technologií, které vám otevíraly možnost stavět vyspělejší budovy, sestavovat pokročilejší jednotky a zavádět modernější politické systémy. Nechyběla diplomacie, špionáž, vojenské střety, dobývání soupeřových měst, válka na souši, moři i ve vzduchu...Tohle všechno bylo zakomponováno v jedné jediné hře. Abych zařadil některé věci, o kterých u Civilization 5 budu hovořit, do smysluplného kontextu, nemohu se vyhnout výletu do historie alespoň ve dvou odstavcích a komu by to bylo málo, může si přečíst recenze na předchozí díly.

První Civilization (1991) se stala kultovní záležitostí a následující díly byly vždy velmi očekávanou záležitostí. Pokaždé se i u sebedokonalejších her nabízí možnosti, jak stávající koncept obohatit. Zatímco Civilization 2 (1996) byla takovou izometrickou Civilizací na druhou, Civilization 3 (2001) rozšířila strategické možnosti o přetahování se o suroviny, bez kterých nešlo produkovat vymoženosti, ke kterým jste se dopracovali výzkumem. A konečně se taky v okolí měst narýsovaly hranice vytyčené kulturním prostředím, za které soupeř nemohl, pokud na vás nechtěl zrovna útočit. 

A pak přišel nejpokrokovější díl vůbec, Civilization 4 (2005), kterou mnozí (včetně mě) považuji za absolutní vrchol série, od kterého se nazpět ohlíží hodně obtížně, pokud člověka nechytne silný záchvat nostalgie. Čtverka jednak přišla s 3D grafikou, což sice zní u strategií tohoto typu jako trestný čin, ale překvapivě to fungovalo díky přehlednému líbivému zpracování opravdu fantasticky. Ale hlavně přišla další vylepšení v podobě větší modifikace ekonomického a politického zřízení pomoci zvolených civics, které se otevíraly pomocí výzkumu. Už nestačilo vyhlásit např. republiku s bonusem k zisku peněz a negativem, že každou válku vám musel schválit senát. Odteď jste vybírali, jestli má být státní systém despotický nebo demokratický, jestli má být ekonomika plánovaná nebo zavedete volný trh a pod. Tím jste si sami nastavili jednotlivé prvky systému bez toho, aby to byl jen jeden balíček, v kterém je zabaleno neměnně vše. Aby toho nebylo málo, přibylo i náboženství.

Civilization 5 měla přetěžký úkol. Být stejně dobrá, jako předchozí díly, a zároveň musela přinést něco nového. Pokud jsem Civilization 4 nazval jako nejpokrokovější kvůli zpracování a totální změně politicko- ekonomického systému, tak pak mohu říci, že Civilization 5, respektive její designér Jon Shafer, se úspěšně pokusil o revoluční převrat. Díky tomu byla z počátku velmi kontroverzní a zpětná vazba fanoušků na přednesené nové nápady byla dost často odmítavá s tím, že tohle už  prostě nebude Civka jak ji známe a budou raději navždy hrát čtverku.

Co se tedy stalo v Civilization 5 tak zásadního, že autoři pro jistotu nejprve vydali demo, aby přesvědčili skalní fanoušky, že to bude stále fajn a pořád půjde o starou dobrou Civilization? Všechny předchozí Civilizace se odehrávaly na mapě rozdělené na čtverečky. Civilization 5 to celé překopala a aplikovala dosavadní model na hexová políčka. Z počátku působilo dosti nepřehledně hlavně to, které hexy spadají do rádiusu města, čtverečky se počítaly přeci jen přehledněji. Nicméně se nakonec ukázalo, že hexy působí realističtěji a přirozeněji z hlediska pohybu a vzdáleností. 

A teď to hlavní. Civilization hry byly vždy především strategie, nikoliv taktická hra, v které byste řešili, z kterého pole bude útočit pěchota, z kterého jízda a jakými jednotkami obsadíte to které políčko. Strategii řešíte nad velkou mapou a tak každý čtvereček byl brán jako několik stovek kilometrů čtverečních, na který jste si nastackovali klidně desítky jednotek a z tohoto čtverce jste pak klidně útočili na další jeden čtverec s nepřátelskými jednotkami nebo s městem. Jediným taktickým prvkem byla možnost v pozdějších dílech odpalovat dělostřelectvem projektily na cíl ze vzdálenějších polí a tak oslabovat obranu města. Civilization 5 hromadění jednotek zrušila a nabídla hráčům v oblasti bojů doslova implementaci strategie Panzer General od SSI do konceptu Civilization.

Jak přesvědčit hráče, že tohle může fungovat? Podsuňte nespokojencům demo, nechte je klasicky budovat, jak jsou zvyklí, nabídněte lákavou grafiku, a pak jim předhoďte bitvu, u které budou již zachyceni drápkem nevědomky spokojeně pokyvovat hlavou s myšlenkami - sakra, to je mazané, tady dám katapult, před něj postavím jízdu, tadyhle z dalšího hexu to bude jistit pěchota a jelikož vím, že nelze stackovat jednotky, tak mám super přehled o tom, jakou sílu má nepřítel a on tadyhle má jednoho jezdce na hexu v kontaktu s mým a další jednotku má až na hexu za svým jezdcem, a tak vím, že na mě nemůže v tomto kole zaútočit...Pokud se někdo pokouší přesvědčit dopředu jasně přesvědčené, nepomůže nic, ale spousta hráčů si uvědomila, že jim Civilization 5 dává do rukou podrobně zpracované bojiště a nejde už jen o hordy nastackovaných jednotek na jednom políčku. Najednou je důležité kdo útočí, jak, a odkud. Trochu to připomíná Romance of the Three Kingdoms 11, v které byla celá mapa zároveň jedním velkým bitevním polem.

Lákadlo na taktické bitvy bylo nakonec velmi důležité proto, aby fanoušci přijali hru s velkými novinkami, pro které má cenu přejít z Civilization 4 na Civilization 5, nebo mít obě hry minimálně na stejné úrovni pro výběr s tím, že jednou si užijí starý dobrý klasický systém a v druhé si užijí těch úžasných změn. Pravda je však taková, že původně Cvilization 5 v základu vynechala spoustu prvků z předchozích dílů. Vypustila špionáž a náboženství a schytala to za přílišné zjednodušení systému. Dnes však můžeme vnímat Civilizaton 5 jako opravdu finální produkt díky datadiskům Gods & Kings (2012), Brave New World (2013) a dohromady v Complete Edition (2014), které vrátily náboženství i špionáž zpět, a to v obou případech v mnohem přehlednější formě než v předchozím díle. Datadisky navíc přinesly spoustu dalších národů, a taky zásadně vylepšily možnosti ve formování státního zřízení a možnosti zvolit si ideologický směr. 

Politický systém opět doznal velkých změn. Už si výběrem dostupných civics nepřehazujete libovolně politický směr dle toho, co se vám zrovna hodí, jako to bylo v Civilization 4. Nyní se váš vládní režim schovává pod škatulkou "sociální politika" a na základě výzkumu technologií se vám otevírají sekce s vlastními vývojovými stromy: tradice, svoboda, zbožnost, racionalismus, průzkum, estetika  (skoro to zní jako ctnosti ze série Ultima 4:-). V každé ze zmíněných sekcí si pak vybíráte různé odvětví, které přidává vaší vládě trvalý bonus. Prostě co jste se naučili a znáte, automaticky používáte ku prospěchu země. Získáte díky tomu např. spokojenější lidi, bonusy k produkci, obchodu, kultuře, náboženství a podobně. Každou tuto položku odemknete za body kultury, které postupně hromadíte. Zjistíte tak, jak důležité je být kulturním národem, což vám dá obrovský náskok před méně kulturními soupeři. Každá investice tvrdě naspořených bodů kultury do vybrané položky formuje ducha vašeho národa. Můžete se např. soustředit jednotlivě na výzkum, průzkum, zemědělství, architekturu, vzdělání, zbožnost anebo si můžete ukusovat z každého něco.

Skvělým nápadem je speciální škatulka ideology. Můžete si postupně přisvojit nějaký ideologický směr jako je svoboda, řád nebo autokracie. Vše má svá pro a proti z hlediska bonusů a postihů. Má to zajímavý vliv i na politiku, protože svobodomyslné země pak drží pospolu a snaží se nastolit světový řád pod svou taktovkou proti zemím s jinou ideologií. Tento prvek je jakýmsi základem vládního režimu a pokud byste chtěli přejít na jinou ideologii, spustí se v tomto jediném případě revoluce. Tady je podstatný rozdíl oproti dílům předchozím, v kterých došlo k revoluční paralýze na pár tahů při jakékoliv politicko-ekonomické změně. 

Hospodářský systém založený na stavbě budov ve městě, zvyšujících produktivitu, výdělek a kulturu, zůstal v základním principu nezměněn, pokud nepočítám takové ty klasické drobnosti, jakože tentokrát přibyly nějaké nové divy světa s různým efektem na civilizaci nebo se rozšířil seznam budov či jednotek. Zajímavá je možnost přímo ve městě nakupovat přilehlá území. Nemusíte už čekat na kulturní rozmach, který rozšiřoval hranice v dílech 3 a 4. Ostatně kulturní zabírání půdy je v pětce navíc značně zmírněno a musím říci ku prospěchu věci. To polykání celých území i s celými městy soupeřem mi ve čtvrtém díle docela vadilo. Nemohu nezmínit vztah nalezených surovin k jednotkám. Tady je totiž také novinka. Každičké naleziště důležité suroviny má určitou kapacitu a množstvím se váže na výrobu. Například pokud jeden ropný vrt produkuje pět jednotek ropy, vyrobíte jen pět tanků. Obdělávání půdy v Civilization 5 funguje vesměs jako obvykle a dělníci obíhají kolem měst, staví farmy, doly a...budují cesty a později železnice. 

Proč jsem se u cest a železnic pozastavil? Tady přeci jen nastává další významný obrat. V předchozích dílech jste cíleně každičké políčko kolem města obohatili o cestu a později železnici, protože takové políčko pak generovalo více peněz. Logicky z rychlejší dopravní obslužnosti. Civilization 5 se na to ale dívá pohledem státu, nikoliv soukromého podnikání. Za cesty totiž váš stát platí údržbu. Za cestu jeden zlatý, za železnici dva. Mění to celou strategii, jak budete cesty navrhovat. Tedy úsporně a s tím, že ne každé políčko uvnitř vašich hranic bude mít komunikaci, a tím pádem počítejte v bojích na vlastním území s pomalejším pohybem. A taky počítejte s tím, že soupeř nebude také mít všude komunikace. Taktika projedu svým svazem tanků přes celý kontinent po železnicích až k soupeřovu hlavnímu městu v Civilization 5 neplatí. 

K samotnému políčku města se váže taky několik klíčových změn a trochu se vrátím k bojům. Jelikož zde není stackování jednotek, nelze město bránit naštosovanými jednotkami na jeho políčku. Město totiž generuje samo o sobě nějaké číslo obrany a to postupně zvyšujete postavením hradeb a dalších obranných prvků dodávajících městu jakési hit pointy. Město se takto brání samo a může navíc každým tahem vystřelit jednou jako dělostřelecká jednotka, tedy do vzdálenosti až dvě pole. Pokud do města umístíte přeci jen vojenskou jednotku ( lze jen jednu), tak při dobývání je tou poslední, která bude útočícím nepřítelem zasažena, což znamená až po zničení veškerých obranných prvků města. Tedy s jednou výjimkou, kterou je bombardování letadly nebo dělostřelectvem. Tento systém opět zvyšuje realističnost vedení bojů. Negativem může být, že města někdy padnou příliš snadno, pokud správně netaktizujete s jednotkami v poli okolo města. Výhodou je naopak to, že sami už nebudete vystaveni urputnému bezvýchodnému dobývání cizích měst kolo za kolem proti obraně deseti nasatackovaným jednotkám, které každým kolem soupeř mohl doplnit z výroby okolních měst.  

Nejkritičtějším momentem v nezávazném rozšiřování vaší říše, kdy byste si mylně mohli myslet, že jedinou brzdou jsou hranice nepřátelských území, je zpracování limitů vašeho rozmachu. Popravdě to byl vždycky prvek, který mě v Civilization hrách nejvíce čílil, byť beru s pochopením, že by nebyla moc zábava, kdybych mohl exploitovat hru sázením měst jako hub po dešti s vysokým produkčním potenciálem. Starší díly to řešily korupcí a čím dále bylo město od vašeho hradu, tím méně toho města mohly vyprodukovat. 

V Civilization 4 se sáhlo dokonce k položce maintenance, tedy jakési údržbě, kdy každé další město vám automaticky z rozpočtu ukusovalo určitou částku. Mít brzy 6 měst, ale platit na údržbu více, než jsou schopny vydělat, nikam nevedlo. Civilization 5 na to jde podle mě asi nejpříjemněji. Vsází na ukazatel happiness, tedy spokojenost populace všech vašich měst. Čím více máte měst, tím vám rychleji ubývají kulturou a náboženstvím produkovaní smajlíci. Jakmile nespokojenost přesáhne kritickou mez, okamžitě začne padat produktivita. Stačí ale chytře stavět náboženské a zábavní budovy, případně divy světa a zajišťovat tak spokojenost obyvatel. Kdyby ani budování nepomohlo, máte možnost cíleně postupovat ve stromu schopností v sociální politice a hledat položky, které happiness zvyšují. 

Z novinek nemohu opomenout ještě několik dalších věcí. Například městské státy, které na mapě figurují jako další malé národy s jedním městem, jen neexpandují. O přízeň městských států musíte soupeřit s ostatními národy, jelikož městské státy mohou být důležitým hlasem při volbě globálního vůdce. Můžete je ale i dobýt a například Rakušané mají schopnost učinit politický sňatek a tím si městský stát přivlastnit. Tím se dostávám i k frakcím. Civilization 5 se všemi datadisky a DLC nabízí možnost hrát za národy, které nikdy před tím v sérii nebyly zastoupeny (například zmínění Rakušani, pak jsou tady Poláci, Hunové, Švédi, Polynésané...), pak nechybí samozřejmě klasika jako Angličani, Američani, Němci, Francouzi, Rusové. Celkem se všemi datadisky a DLC máte na výběr až ze 43 národů. A to není vše. Každý národ má nějakou specifickou výhodu, kterou ostatní nemají. S národy lze komunikovat v rámci solidně zpracované diplomacie, takže uzavíráte mírové a obchodní dohody, případně aliance proti jiným národům. 

Jak už je u Civilization zvykem, máte možnost dosáhnout několik druhů vítězství. V první řadě je to vítězství na body. Pak je to klasické technologické vítězství ukončené stavbou vesmírné lodi a odletem do vesmíru. Nechybí ani diplomatické vítězství, v kterém vás při správně vypočítavém hlasování o různých globálních záležitostech mohou ve finále některé národy i městské státy podpořit jako kandidáta na vládce světa, pokud je ovšem neprovokujete expanzivními tendencemi. Zajímavé je vítězství na dominanci. Znamená to obsadit všem soupeřům hlavní města. Obtížné, ale zato asi nejzajímavější, se jeví vítězství kulturní. Zatímco v Civilization 4 stačilo nastřádat dostatek bodů kultury, v pátém díle tyto body nestačí. Musíte totiž začít rozvíjet turismus a tvořit turisticky atraktivní lokace a umísťovat pomocí velkých osobností do kulturních budov ve městech různá umělecká díla (jejich správná kombinace dokonce kumuluje bonusy). Pokud jste v turistice nejsilnější, okolní národy začnou být ovlivňovány vaší kulturou a když všechny ovlivníte tak, jak si ukazatel žádá, zvítězíte mírovou cestou rozšířením vlastní kultury.

Je ale na čase se podívat i na technické zpracování. Začnu zvukovou stránkou. Hudba je skvělá, hudební motivy jsou bohaté, každý národ má svou specifickou melodii, která se navíc liší dle situace (válka, mír atd.) a není tady co vytknout. Skladatelé Geoff Knor a Michael Curran odvedli opravdu mistrovskou práci. Po zvukové stránce je taky vše v pořádku a jednotlivé aktuální činnosti jako stavba, práce, vojenský střet, jsou doprovázeny patřičnými zvukovými efekty.

Vizuál je zvláštní kapitola. Stojí za ní grafici Dorian Newcomb, Chris Hickman a Brian Busatti. Civilization 5 má sice 3D grafiku, ale oproti čtvrtému dílu, který měl značný cartoon styl a šlo vše otáčet a zoomovat, tak v Civ 5 díky uzamčené kameře a drobnějším detailům jdoucí spíše do realističnosti, budete mít z celého pohledu na scénu spíše pocit, že jde o návrat k 2D izometrické grafice. Realističnost zde ale vůbec neznamená, že jde o fotografickou chladnou suchařinu. Naopak má vše ostré kreslené linky a pohled na krajinu dokonale ladí s celkovým zpracováním menu i fontu textů. Znatelná je jasná inspirace stylem Art Deco. Jen při pohledu na krajinu budete mít dojem, že na scénu koukáte z letadla, kdy vidíte klasicky rozparcelovaný povrch na různobarevné plochy lesů, zemědělských polí nebo městské zástavby. 

Jednotky už nebudí dojem komiksových panáčků, koní a vozítek z Civilization 4. Zde vypadají jednotky realisticky, případně jako velmi hezky zpracované figurky válečné deskové hry. Když se dostanete do moderní doby, některé jednotky odpovídají opravdu reálné vojenské technice. Například u bitevních lodí jasně poznáte, že jsou vytvořeny dle vzoru amerických bitevních lodí třídy Iowa. S grafikou jsem tedy naprosto spokojen a vnitřně se ve mně bije vlastně jen otázka, co je v Civilization hrách nejhezčí a je těžko vybírat. Něco do sebe měla Civilization 3 svou čistou izometrickou grafikou, Civilization 4 byla zase barevně malebná a působila hravým dojmem, Civilization 5 oproti tomu všemu vypadá asi nejseriózněji. Jakoby říkala - pusťte se do vlády nad civilizacemi opravdu seriózně a bez nadsázky.

Hodnotit Civilization 5 je obrovský problém. Je totiž těžké nepropadnout absolutní závislosti a nedat pak stovku. Ale závislosti můžete propadnout i u hry, které dáte pak třeba jen 75%. Jenže Civilization je jiný případ. To je hra, která u mě naprosto neprůstřelně vždy ukotví pocit, že je v ní všechno a tohle si beru na pustý ostrov. A kdybych měl najít nějaké chyby? Ty se hledají opravdu obtížně, pokud máte pocit, že od pravěku až po shození atomové bomby....teda chci říci až po milou snahu lidstva zkusit doletět někam ve vesmíru, vám hra nenabídne mnoho ke kritice. 

Jsem v pozici hodnotitele hry po patnácti letech se všemi vyladěními, které do hry postupem let od autorů přišly. Civilization jsem samozřejmě nehrál poprvé dnes. Můj úplně první kontakt s ní byl vlastně už v roce 2010, když vyšlo výše zmíněné demo a o něco později jsem si zahrál plnou verzi a patřil jsem tehdy k těm, kteří se z odmítače stali už po zahrání dema konvertity k Civ 5:-) Takže bych hru hodnotil už tehdy stejně, jako dnes, nehledě na to, co do ní pak suprového přidaly datadisky. Pokud zde zůstaly nějaké chyby, tak by se dalo trochu vytknout občas nesmyslné chování umělé inteligence v bojích, kdy občas získáte pocit, že vás nechala vlastně vyhrát. Vytkl bych i umísťování divů světa, které se po každém restartu hry rozhodí kolem měst náhodně a tak někdy s údivem koukáte, proč pyramida je v horách a nad mořskou hladinou vykukluje Stonehenge.

Otázkou se pak stane, který díl Civilization je vlastně nejlepší? První Civka byla prostě první. U druhé jsem měl nějaké ty výhrady. Třetí byla určitým předělem a stala se na dlouhou dobu po jedničce nejhranějším dílem u mě. Čtverka pak měla snad vše, co má správná a moderní Civka se vším všudy mít a jde v tomto směru o nejkomplexnější a taky poslední klasický díl s ohledem na vše, co bylo před tím. No a Civilization 5? Ta jde svým vlastním směrem, s mnoha inovativními prvky pro Civilization neotřelými a přitom dávají do série takový nový svěží šmrnc. Pravdou je i to, že jakýmkoliv dalším novějším dílem se mírně snížila má motivace se nějak systematičtěji vracet k těm starším. U Civilization 5 tedy mohu říci jednoznačně tohle: se všemi datadisky jde prakticky o to nejlepší a taky nejhezčí, co si ve stylu Civilization můžete zahrát a spousta věcí je v Civilization 5 o malinký stupínek asi lepší než kdy před tím.

Hodnocení: 100%

Ringo   

Pozn: Na enginu Civilization 5 je postavena i sci-fi varianta pod názvem Sid Meier's: Beyond Earth, což je taková modernější a trochu zjednodušenější varianta božské Sid Meier's Alpha Centauri.