Dragon Quest (aka Dragon Warrior)

Platforma: NES / Žánr: jRPG / Developer: Chunsoft Co. / Vydavatel: Enix / Rok: 1986

Připomínat při každé zmínce o Dragon Questu, že to bylo to první pravé japonské RPG vůbec, by už mohlo být únavné. Prostým faktem totiž je, že jednoho dne designér Yuji Horii vzal Ultimu I (pohled shora), smíchal ji s Wizardry 1 (tahové souboje s pohledem vlastníma očima) a s týmem Chunsoft Co. vytvořil první regulérní japonské RPG na konzoli Nintendo (NES, v Japonsku Famicom), kterým tento žánr započal svou historii. Pro puntičkáře opomenu různé drobné pokusy o RPG a dungeon crawlery před rokem 1986 na konzolích. Nestály povětšinou moc za řeč. 

Paradoxně inspirace prvními evropskými RPG byla základem vzniku japonských RPG, kterým mnozí hráči evropských her kolikrát nemohou (nepochopitelně) přijít na jméno. A byl to právě Dragon Quest, který udělal RPG hry lidem přístupnější. Svým jednoduchým ovládáním a interfacem dokázal úplně kohokoliv vtáhnout do dění komplikovaného světa s hrady, městy, dungeony, klíči a zamčenými dveřmi, a hlavně tahovými souboji. A dokázal to tak, že z toho vznikl určitý kult, nikoliv jen prostá casual záležitost.

Dragon Quest přišel na konzole Nintendo vedle všech těch arkád a akčních záležitostí s pomalejším a rozvážnějším gameplayem, příběhem s adventurními questy a dal hráči pocit, že se účastní jakési interaktivní pohádkové knížky. Hráči se tady zhostí role potomka bájného hrdiny, který by měl zemi vyvést z nadvlády zlého Dragon Lorda. Prvním úkolem však je zachránit princeznu ze spárů zlého draka, a hlavně prokázat, že jste opravdu potomkem onoho bájného hrdiny. 

Ačkoliv je příběh velmi jednoduchý a pohádkový, nabídne hned několik úkolů ke splnění, které vám postupně otevírají cestu k tomu hlavnímu cíli a jejich logické provázání navodí takový ten správný naléhavý dobrodružný pocit. Každičký nález předmětu k odemčení další lokace povzbuzoval k dalšímu a dalšímu průzkumu byť malého, ale otevřeného světa. Každé zamčené dveře budí otázku, co za nimi je a kde najít magické klíče, které dveře dokáží otevřít. 

Do toho všeho musíte řešit vývoj vlastní postavy. Ano, spočívá tady v prostém grindování a nahánění čísel. Čím více nepřátel porazíte, tím vyšší budete mít level, tím silnější bude vaše postava. Ta se pak může vydat do vzdálenějších a nebezpečnějších míst, kde se bude moci utkat s dalšími a ještě těžšími nepřáteli. Po celou hru ovládáte jednu postavičku a v soubojích narážíte vždy na jednoho nepřítele. Je to boj jeden na jednoho. Jedinou taktikou je správně volit útoky, léčbu a případně útočná kouzla. V souboji se poctivě v tazích střídá útok váš s útokem nepřítele. 

Ani se nemusíte zamýšlet nad tím, jestli náhodou to, co popisuji výše, jste vlastně už nečetli stokrát u jiných recenzí popisujících RPGčkový gameplay. Kouzlo tohoto momentu spočívá v tom, že jsme se přenesli do roku 1986, do prvního klasického japonského RPG, a nic takového v této podobě před tím na konzolích nebylo. Zatímco PC scéna byla v oblasti RPG s Ultimami, Wizardry a Might and Magic dál, Dragon Quest sám o sobě byl pak takovým odrazovým můstkem pro ostatní japonská RPG. Z jedné postavy v partě se přecházelo na tři až čtyři, nepřátelé neútočili po jednom, ale po skupinách mnohdy i větších než čtyři. Všechno, s čím přišel Dragon Quest, se v dalších RPGčkách postupně rozšiřovalo.

Když si dnes pustíte původní NES verzi Dragon Questu, narazíte na opravdový kus prastaré historie a pokud umíte výlet do dávných časů ocenit, stane se průzkum každičké prastaré mechaniky součástí silné atmosféry, kterou můžete u této hry zažít. Budete zkoumat, jak to bylo v tehdejší době ve své podstatě až primitivně jednoduché, a stejně dokáže hra překvapovat velmi chytlavými a zábavnými základy tohoto gameplaye. Ten působí doslova jako očista všech těch překomplikovaných záležitostí, u kterých dnes nevíte, jestli vám chtějí autoři před oči hodit doslova bombu, díky níž bude váš mozek chaoticky tápat a přemýšlet, na který extra realistický vizuální detail se zaměřit dříve. Zároveň vás po herní stránce rozladí to, že vás taková hra ve výsledku vede za ručičku a pořád vám v něčem napovídá, co byste měli nebo neměli a nedává vám moc prostoru pro vlastní úvahy. A tady najednou u jednoduchého Dragon Questu pocítíte tu čistou esenci hratelnosti a cokoliv by tady nezvykle k dnešním dnům drhlo, budete s radostí objevovat jako příjemnou komplikaci a výzvu.

Samozřejmě to zobecňuji a přesně vím, že to není pro každého. Leckdo je již na hraní jakýmsi samospádem, bez obtěžujících prvků třeba u ovládání, už neoblomně zvyklý. Dragon Quest by pak mohl způsobit újmu lidskému pohodlí už jen tím, že příkazové menu jasně naznačuje, že si každý krok budete muset hezky odmakat. Když budete chtít otevřít dveře, budete v menu muset navolit položku Door. Když budete chtít sestoupit ze schodů, musíte jít opět do menu a zvolit položku Stairs. Tohle jsou příklady činností, které už jen o pár let později byly v hrách obvykle již plně automatizovány a stačilo na dané místo jen vstoupit. 

Vizuálně je Dragon Quest na svou dobu velmi barevný, pestrý a v tomto předčil dosavadní RPG hry na PC. I přes osmibitové limity konzole Nintendo tady vaše oko může ocenit příjemný závan historie, do kterého se bude chtít ponořit, budete-li chtít. Ruku na srdce, kolik dnes vyjde nízkorozpočtových indie experimentů, které vypadají mnohem hůře. Proč se raději neponořit do staré dobré legendární klasiky, která má v některých momentech skoro až abstraktní nádech, ale fantazie člověku dotvoří zbytek a fantazie v hlavě člověka má mnohdy tu nejlepší grafiku na světě, stačí ji jen nastartovat. A nastartovat ji umí Dragon Quest na NESu perfektně. Vůbec vám nebude vadit například to, že jsou města až na malé výjimky ztvárněna jen půdorysem stěn budov bez střech. 

Když se budete potulovat po venku, tak uvidíte vaši postavičku, jak se pohybuje po hezké mapě plné luk, lesů, hor, městeček a hradů. Souboje se spouštějí náhodně po několika krocích a přepnou se do jednoduché soubojové obrazovky. Prosté tabulky psané bíle na černém vyobrazí statistické údaje, menu s příkazy, a pak je tady hlavní pohled na obrázek nepřítele. Grafika za nepřítelem ve venkovních lokacích reflektuje prostředí, v kterém se nacházíte (les, hory, louka). I to málo stačí na to, abyste sváděli epické souboje a doufali, že střet s každičkou silnější potvorou přežijete a shrábnete za odměnu hromadu peněz a experience bodů.

Svět je vesměs otevřený a dojdete všude tam, kam vás pustí váš level postavy, který prakticky určuje, zda ve vzdálenějších lokacích od hlavního hradu zvládnete porazit těžší nepřátele. První snahou je doputovat do okolních měst a v nich nakoupit postupně tu nejlepší výbavu, kterou jejich obchody nabízejí. Pokecem s lidmi ve městech se dozvíte drobné hinty obalené do vyprávění o legendách. Je tady i několik jeskyní, v kterých musíte mít ve výbavě louč, jinak neuvidíte na krok. Po zapálení louče vidíte ovšem jen na ten pomyslný krok, takže jestli je ve hře prvek, který opravdu mohl nějakou frustraci vzbudit, tak právě bloudění v jeskyních. Nejsou naštěstí nijak bestiálně rozsáhlé. 

Hudební doprovod  představil ikonické základní melodie, které jsou základem celé série a neodmyslitelně k ní patří. V prvním díle na NESu to možná působí již trochu úsměvně, protože jsou to takové klasické skoro až automatové beep zvuky a repetitivní tóny, které možná po čase vypnete, a dáte přednost poslechu vlastní oblíbené hudbě. Musí se však uznat, že hutné syrové zvuky vás dokonale přenesou do osmdesátek a to u takto starých her vždy tak trochu chceme. 

Vezmeme-li v potaz, že máte rok 1986 a bavíte se u prvního RPGčka, budete chtít, aby trvalo co nejdéle. Vzhledem k tomu, že celý tento herní styl byl v plenkách, je Dragon Quest v podstatě krátký a herní dobu natahuje grindování. Čísla postupu na další level vypadají nemilosrdně a dostat se na level aspoň 22, který je zhruba takovým minimem na porážku hlavního bosse, vyjde na několik odpolední a hru tak lze dokončit zhruba za týden pozvolného hraní. Ukládat pozici lze jen v hlavním hradě situovaném přibližně uprostřed mapy. Nikde jinde uložit pozici nejde. Aby z toho nebyl frustrující roguelike, tak v případě smrti vás král v hlavním hradě vždycky oživí. Postihem za to je ale polovina našetřených peněz.

K vydání Dragon Questu se váže několik historických zajímavostí. Jelikož konzole NES byla vcelku rozšířená v USA, vyšla hra i v anglické verzi pro americký trh, ovšem až v roce 1989 a pod názvem Dragon Warrior. Bylo to z důvodu neúprosného sporu o práva na název Dragon Quest, neboť tak se přesně jmenovala stolní RPG hra z roku 1980. Tu zakoupila později firma TSR, která se na trhu stala gigantem a vydavatelství Enix nechtělo jít s TSR do sporu o značku kvůli názvu hry. Změna přišla až v roce 2003, kdy značka Dragon Quest v USA vypršela a Enix již spojený se Squaresoftem si zaregistroval název Dragon Quest pro sebe, a tak až osmý díl této série mohl vyjít v USA pod svým pravým názvem. Já se v této recenzi držím prvotního názvu Dragon Quest, neboť dnes jsou hry této série nejlépe identifikovatelné právě pod ním, byť pro potřeby hraní jsem sáhl po US anglické verzi pod názvem Dragon Warrior.

V tomto roce (2026), kdy píši tuto recenzi, slaví Dragon Quest 40. výročí. I když jsem měl tento díl již dohraný dávno ve SNES remaku, který vyšel v roce 1993 jen v Japonsku, a v roce 2019 jsem na tento remake napsal i recenzi, rozhodl jsem se ke 40. výročí sáhnout po původním originálním díle na NES a dohrát jej, samozřejmě přes emulátor. A zapůsobil na mě přesně tak, jak jsem psal výše, jako jedinečný výlet do historie, jako pohled na originál starého slavného obrazu, který jsem si mohl užít přesně v té podobě, v jaké tehdy vyšel. Ale není to jediný důvod, proč to stojí za to. Tím dalším důvodem je chytlavá přímočará hratelnost, která příjemně zabaví na pár hodin. A pokud by to na někoho bylo už příliš a chtěl by přeci jen nějaký pěkný upgrade bez toho, aby byl hře odňat veškerý charakter, může sáhnout po zmíněném SNES remaku s fandovským překladem do angličtiny. Já doporučuji zahrát si obě verze. A že jsem si právě obě teď zahrál po sobě jedním dechem, to je myslím výmluvný argument k tomu, proč do toho jít.

Hodnocení: 70%

Ringo

Dragon Quest 1 má i aktuální moderní remake z roku 2025, který kompletně překopává grafiku, je rozšířen o obsah a zároveň zjednodušen a osekán o některé repetitivní záležitosti v gameplayi. Ze zvědavosti po remaku sice nějakou dobu pokukuji, ale po zhlédnutí pár videí to ve mně vzbuzuje pocit, že jde už o dost jinou hru a nepůsobí to na mě už jako to, co mám s touto hrou navždy spojeno.