The 7th Guest

Platforma: PC / Žánr: Adventure-Logic / Developer: Trilobyte / Vydavatel: Virgin Interactive Entertainment / Rok: 1993

Nevím, jak si to vysvětlit, ale čas od času mě přepadne touha si zahrát něco béčkovějšího s tím, že mě strašně bude bavit, jak je to béčkové a já v tom budu zkoušet nacházet skryté krásy. Když jsem si nedávno zahrál něco, co jsem dlouho považoval za zavržení hodné, jako byla The Legend of Kyrandia 3, a zjistil jsem, že ono mě to nakonec docela bavilo, proč nezkusit něco dalšího odvrhnutého. Ostatně není to poprvé. Jak jinak nazvat hraní Phantasmagoria 2 před více než čtyřmi lety, u které se ovšem nedostavil žádný pocit zaujetí, což bylo obrovské zklamání oproti jedničce. Je to prostě kus od kusu. Někdy si ověřím, že béčko je fakt béčko či spíše propadák a pak jsou hry, u kterých dokáží pochopit, že si své publikum našly a nějak se u nich pobavit dalo.

Zrovna se nacházím ve fázi, kdy si chci odpočinout od dokonalých titulů, které budu nadšeně dlouho hrát dny, týdny, či měsíce. Přišel totiž čas, kdy se ve mně probudil jakýsi obsesivní zápal po obskurních záležitostech. Volba tentokráte jasně padla na něco, co se mi z recenzí nepozdávalo už v tehdejší době a bral jsem to jako úpadek her, jak jsme je znávali. Pokud si myslíte, že mám na mysli přelom milénia nebo nějakou modernu za posledních 10 let, tak to vůbec. Jedná se o stařičký The 7th Guest z roku z roku 1993, který vzbudil vlnu nadšení, protože mělo jít o první interaktivní film vypadající na monitorech "konečně" jako realita a měl plně využívat nové velkokapacitní disky CD-ROM.

Pokud si na tu dobu vzpomínáte, víte, že CD-ROM byl novinkou, která vzbudila obrovská očekávání, u kterých každý chtěl, aby se splnila. Ostatně mechanika na CD-ROM disky nebyla cenově žádná sranda, a tak když konečně vyšla hra na CD-ROM, musela to být pecka všech pecek. Byla tak prezentovaná v reklamách a objevila se i nějaká ta nadšená recenze za naprosto nesmyslných 100%. Jelikož interaktivní film byl pro mě sprosté slovo už v době, než jsem tento název uslyšel, The 7th Guest byl pro mě přesně tou zakázanou záležitostí a s ním i všechny další hry tohoto typu. Až s velkým odstupem času jsem občas přijal nějakou adventuru tvořenou filmově, pokud byla opravdu skvělá. Jedna z takových dokonce patří mezi nejlepší adventury vůbec, jmenovitě jde o Gabriel Knight 2. Ale zpátky k The 7th Guestu.

Zvědavost mě po dobrých 33 letech od vydání hry dovedla k tomu si tenhle titul vyzkoušet už jen proto, že dodnes tu a tam narazím na komentáře jako "klasika", "tohle jsem hrál jako dítě", "nikdy nezapomenu" a pod. Představte si, že tahle hra je pocitově, emočně, nostalgicky a já nevím jak ještě jinak pro někoho asi tím, čím je třeba pro mě u adventur Space Quest 3. Tedy herní i nostalgická TOPka navždy. Budiž, někdo možná měl smůlu, že první hrou, na kterou narazil, byl zrovna béčkový The 7th Guest a zapsala se mu do mozku jako první herní a tím nezapomenutelná zkušenost. Pro jiné to byla ale přeci ta první hra na vysněný CD-ROM. A to je asi něco, co nelze tomuto titulu upřít, byť spíše šlo o přání otcem myšlenky. Byl to první děj na monitoru, v kterém jste mohli něco páchat a ono to vypadalo realisticky, věrně, a ještě se to hýbalo, byť značně omezeně. Krůček ke slepé větvi představ o tom, že cílem vyobrazení na monitoru musí být realita, nikoliv impresivní obraz klidně nakreslený umělcem, byl učiněn.

Řekněme si ale narovinu, že pravda je vždycky někde uprostřed. Podíváme-li se na hru dnes, je jasné, že tehdejší snahy o realismus sice nezestárly dokonale, ale přesto se dá chápat, proč to vypadalo tehdy tak překvapivě dobře. Ono to nevypadá vyloženě zle ani dnes. Stačilo by pár věcí jen uhladit, což se taky stalo díky remasterované verzi k 30 výročí hry v roce 2023. Abych se ale podíval na historii opravdu dobovým okem, zahrál jsem si tu původní verzi z roku 1993. Tedy se všemi těmi úskalími a nedokonalostmi, které spočívaly v pomalém pohybu, nemožnosti odkliknout již několikrát viděné opakující se video sekvence, přeskočení animací pohybu a pod. Detaily, s jakými byly vyobrazeny interiéry domu, však byly v roce 1993 opravdu velkým šokem, což dokazuje, že ani původní neremasterovaná podoba hry oko neurazí ani dnes. A když už, tak jen malinko:-) Představa, že si v takto vyobrazeném prostředí můžete hrát, určitě budilo v roce 1993 vlnu nadšení.

Ale i tady byla pravda někde uprostřed a já se konečně dostanu k tomu, jakou je The 7th Guest hrou. Nejprve nastíním příběh. Děj se odehrává ve 30. letech 20. století a má jít o horor díky psychopatovi Henrymu Staufovi, který vyrůstal na ulici, potuloval se parky a lesíky nedaleko města a občas si něco nakradl. Jednoho dne však provedl v parku loupežnou vraždu, jejíž obětí byla mladá žena. Po tomhle hrůzném činu měl Stauf jakousi vidinu nějaké panenky. Další den panenku naprosto dokonale vyřezal ze dřeva. Dostal nápad, že bude vyrábět takovéto dřevěné hračky a otevřel si s nimi obchod. Ten se nakonec stal nejslavnější v širokém okolí a Stauf byl poprvé v životě váženou osobou. Pokud se u vás začíná dostavovat z tohoto příběhu nuda, tak zatím nemusíte ještě zívat, napětí se dostaví vzápětí. Kromě toho, že se mezi dětmi rozšiřuje záhadný smrtelný virus a ne náhodou zrovna u těch, které dostaly Staufovou hračku, si Stauf pořizuje zvláštní dům, do kterého naláká na párty se soutěžními úkoly a příslibem bohaté výhry šest hostů. Jak už tušíte, po hostech se slehla zem a vy jste hostem sedmým, který má rozluštit záhadu strašidelného domu, který policie několikrát prohledala a shledala jej opuštěným.

Je to tedy klasické téma o strašidelném baráku, v kterém se vám postupně zjevují scénky hrané nafilmovanými lidmi, a tím odhalujete střípky toho, co se tady stalo. Stačí jen pečlivě procházet dům, což probíhá pozvolným automatickým přesunem po předem určené trase až do finálního statického obrazu místnosti, v které můžete dělat maximálně tři věci. Když prošmejdíte kurzorem každý kout, všimnete si, že ikonkou klapajících zubů můžete spustit nějaký event, ikonkou divadelní masky spustíte filmovou sekvenci s herci, a lebkou spustíte rébus. Zapomeňte zcela na jakékoliv point and click záležitosti, že byste někde sebrali předmět a použili jej jinde. Brzy tak pochopíte, že tady máme (s nadsázkou) průkopníka vizuálních novel. Pro efekt se můžete v místnosti ještě otáčet, aby vás poté hra opět ustálila v nějaké statické pozici, otočené ke dveřím a pod. Samotný dům má dvě patra a sklepení. Orientaci vám bude usnadňovat mapka, na které se postupně vybarvují červeně lokality, v nichž jste splnili puzzle, a hnědě ty, do kterých získáte přístup.

Aby to nebylo jen pasivní procházení místností a spouštění videí, odkrývajících příběh, bude jedinou vaší prací odemykat zamčené prostory domu tím, že splníte puzzly, které si tady pán domu připravil jako soutěž pro své hosty. Jsou to klasické logické hříčky odehrávající se na šachovnicích na principu dámy nebo halmy, mohou to být karetní úlohy, úlohy s kostičkami, které je třeba odstranit postupně z herního pole, mohou to být bludiště i "oblíbené" slide puzzly a zapeklitosti na principu rubukové kostky. Docela peklíčko je zahrát melodii na klavír, kterou si musíte zapamatovat.

Obtížnost jednotlivých hlavolamů je kolísavá a je jich připraveno kolem dvaceti. Některé jsou formalitkou, u některých zkysnete třeba půl hodiny, a pak jsou tady z mého pohledu dvě naprosto neřešitelné záležitosti. Jednak je to sestavení věty z rozházených písmenek, a pak mikroskopický rébus s buňkami (kameny). Buňky se mohou množit anebo přebarvovat dotekem ty soupeřovy. Nad touto mini hříčkou jsem si lámal hlavu snad 8 hodin (není to ovšem povinné:-). Byly to jediné dva rébusy, které jsem nakonec nezvládl a konzultoval jsem je s youtube návodem. Hra samotná sice umožňuje přeskočení rébusu, aby se v ní dalo pokračovat dále, ale k tomu jsem se teda nesnížil, v podstatě by tím přestalo to hraní dávat smysl.

Nuda...? Upřímně řečeno, představa takových adventur ve mně vždycky vyvolávala jakýsi vnitřní odpor. Ale jelikož jsem v té náladě hraní podivných odporností, musím vám normálně říci, že po zdárném vyřešení několika puzzlů v řadě mě hra svým zvráceným způsobem chytla a začalo mě to bavit. Přesně tohle se mi stalo u Kyrandie 3 a já si kladl otázku - je to tím, že ta hra není úplně tak pitomá a přesně tohle někoho může bavit, a já se zrovna nacházím v rozpoložení, že mě to baví taky? Anebo je to tím, že když už jsem hru rozehrál a ztrácím s ní čas, tak nakonec spíše chci, aby mě bavila, podobně jako ty, co se plácli tehdy přes kapsu a chtěli, aby se jim ten první titul na CD-ROM líbil?

Ať už je to jak chce, uznat musím jedno. Není to úplně hloupý propadák, je to spíše zajímavý úkaz, u kterého se nějakým způsobem pobavit dá. A bavilo mě se prokousat i tím dějem plným záhad s lehkou hororovou atmosférou. Nakonec zájem o to, jak to celé dopadne, a co je záhadou v tomto domě, dokáže u hry taky udržet. The 7th Guest navíc není ani nijak rozsáhlý a časově náročný. Je to tak akorát, že si to prožijete, řeknete si ok a jdete dále. Svým způsobem to takto zaujalo i mě osobně, že pokukuji už po tom, jaké další podobné hry tohoto typu si jen tak ze zvědavosti projedu, jestli to bude hned třeba 11th Hour, Shivers 1, 2, Lighthouse nebo Myst.:-)

Co bych kromě výše zmíněných poutavých prvků na The7th Guest vyzdvihnul, tak tím je jednoznačně atmosféra. Ona není vůbec špatná. Ostatně téma se strašidelným domem je velice oblíbené a tajuplné. Pochválit musím určitě hudbu, která zní monumentálně, je hutná a chytlavá a vcelku zvyšuje zájem si klidně u nějakého toho rébusu za jejího doprovodu tu deseti minutku posedět. Špatný není ani dabing, čímž myslím jeho zvukovou kvalitu. Co se týče namluvení samotnými aktéry, tak ono asi není ani zlé, ale někdy mi přijde v hororovém stylu až samoúčelně afektované. Nicméně škodolibý smích Staufa nad nezdary u hlavolamů je nakažlivě rozesmívající.

Grafiku jsem již popsal na začátku jako hlavní devizu tohoto projektu a já bych tuhle hru i takto přesně zhodnotil, jako projekt. Pamatujete všechny ty softwary typu 3DMark, mající testovat vaší sestavu, grafickou kartu, a jak u nich byli schopni někteří lidé sedět a nahánět FPS, místo aby vzali nějakou hru a pořádně si zahráli, čímž by dali tomu hardware konečně ten pravý účel? Tak do nějaké té kategorie bych zařadil i The 7th Guest. Měl otestovat kapacitu nového média a možnosti grafiky, která na něj půjde uložit a možná nějak rozpohybovat. V The 7th Guest máte šanci si projít domem a prohlédnout si jednotlivé místnosti v detailním vizuálu, jaký do té doby asi neměl obdoby, byť stále bez možnosti volného pohybu a otáčení, jako to bylo např. doomovkách nebo pozdějších adventurách z vlastního pohledu. Oproti běžným testovacím softwarům vám tady navíc přibalili vývojáři z firmy Trilobyte bonus v podobě spousty logických puzzlů a taky odhalení jednoho tajemného příběhu. 

Je to skoro trochu jako prototyp prvotní adventury z počátku osmdesátých let s mizernými herními možnostmi, ale oblečené do grafického kabátku nové generace. Pro mnohé hráče se i tak stal The 7th Guest legendou, že díky tomu vyšel letos 4. 6. 2026 kompletní remake, jehož ukázky představují obrovský skok do grafiky dnešních dní a konečně s volným pohybem a otáčení kamerou. Zároveň byly překopány i puzzly, protože ty původní mají fanoušci dávno splněné. Popravdě The 7th Guest je přesně titulem, u kterého je remake docela potřeba a neurazí puristy původní stylizace, protože realistická grafika obvykle stejně postrádá jedinečný umělecký přesah, a tak je tam vždy velký prostor pro zdokonalení. I když i tady by se daly najít ikonická místa, na které je škoda sahat.  

Jediným otazníkem pro mě zůstává, proč zrovna The 7th Guestu je věnováno tolik pozornosti, že v krátké době vyšel remaster, verze pro virtuální realitu a nakonec letos i kompletní remake (ostatně i já mu dávám v tomto článku nějak záhadně moc prostoru:-). Možná je to pro jeho jedinečnost ve své době a historickou zajímavost. Ostatně status legendy asi má, protože kdo by neznal minimálně obrázek strašidelného domu z této hry? Pokud jste dočetli až sem a není vám stále jasné, jestli tohle dobrodružství za to stojí, tak já osobně bych vlastně ten zážitek i doporučil. Jsem docela rád, že jsem si hru nakonec zahrál a neberu ji rozhodně jako ztrátu času. Jakou verzi hry zvolíte je už na vás. Já osobně jsem dal přednost stařičké původní verzi, nicméně po jejím dohrání mě ten remake začal docela zajímat :-)  

Hodnocení: 60%

Ringo    

Puzzle, v kterém je třeba kameny pokládat tak, aby se množily, a po kontaktu se soupeřem přebarvovaly kameny soupeře. Pohybovat se lze o jedno pole nebo skokem až o dvě pole ve všech směech.