The Legend of Kyrandia 3: Malcolm's Revenge

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Westwood Studios / Vydavatel: Virgin Games / Rok: 1994

Do země Kyrandia se vydáváme již potřetí a bude to do třetice všeho...no spíše všehomožného. Kdybychom si zrekapitulovali díly předchozí, tak v Book One jsme mohli zachránit klasické pohádkové fantasy království od zlovůle škodolibého šaška Malcoma. Book Two s přízviskem Hand of Fate nás postavil před záhadné jevy, které způsobily mizení celých částí království neznámo kam. Tady jsme již mohli pocítit, že je to taková tematická všehochuť daná nekonzistentními lokacemi vytrženými z hlubšího kontextu. Přesto šlo stále o zajímavé a hlavně na pohled krásné dobrodružství. The Legend of Kyrandia, Book Three: Malcom's Revenge evidentně slibuje odplatu a návrat ke starému známému padouchovi z dílu prvního, šaškovi Malcomovi. 

Když se podíváme na tento titul prvním pohledem, který obvykle značně určuje první a mnohdy trvalý dojem, tak nám autoři z Westwood Studios jdou s kůží na trh velice odvážně. Za prvé budete v hlavní roli hrát tentokráte za zlou stranu (pokud je tedy fakticky zlá), tedy za Malcoma. Za druhé to bude ve sterilní nanicovaté a zároveň exotické grafice. A za třetí jste hned ze startu postaveni před hromadu předmětů a bizarních lokací, které jakoby neměly společného nic s ničím a vy postupně budete pokusy a omyly zjišťovat spojitost jednotlivých míst, co v nich jde vše dělat a jak budou jednotlivé předměty na co reagovat.

Tenhle první dojem mi stačil na to, abych kdysi třetí díl uložil na léta, ne-li na věky k ledu, podobně jako před tím Hand of Fate (ten zase z jiných důvodů, viz recenze). Odklad trval dlouhých 32 let. Tolik let jsem potřeboval na to, abych se osmělil s tím, že už jsem zažil a vyzkoušel ledacos, a tak nebude třeba na škodu se opět na chvíli vydat z bezpečných vod krásného pixel artu zase někam do vod s módními vlnami s tím, že tomu zkusím dát šanci. Když mě z prvních pohledů na strojově chladné scenérie otřepalo dostatečně, zkusil jsem se začít věnovat hře s tím, že si snad nějak zvyknu. Posbíral jsem prvních pár předmětů a začal zkoušet. Logika v tom nebyla, šlo o to zkoušet všechno na všechno. Trochu to vnášelo kromě grafické nevyrovnanosti zmatek do mé mysli, protože jediné, co jsem věděl bylo, že musím opustit království Kyrandia. Jenže jak? Na mnoha místech jsem s různými předměty mohl dělat tolik věcí, ale žádná k úniku nevedla.

Začal jsem nakonec pokukovat po hintech (k této nepoctivosti se poctivě přiznám:-) a zjistil jsem, že ta spousta možností, které se tady nabízejí, mohou vést snad až k šesti možným způsobům úniku z Kyrandie a já měl jen zlehka rozpracované asi tři v různých a neúplných fázích. Přitom stačilo použít jen jednu z možných únikových cest. Některé byly velmi rychlé, některé vedly přes složité posloupnosti událostí a komplikovanou práci s předměty. A tady se dostavil první háček, který mě tak nenápadně zachytil za límec a nechtěl pustit. Přičemž jsem stále bědoval nad tím, kam to Westwood dali proboha oči - to najednou jejich grafici, schopni neskutečných pixel artových vyhrávek, oslepli? Anebo je stihla nějaká "kletba moderna", která je najednou nutila všemožné objekty nikoliv kreslit, ale nechat předrenderovat a potáhnout mázlými texturami? 

Ale zpátky k hratelnosti, protože grafiku ještě dopodrobna nerozebírám. Jen naznačuji. Zjistil jsem totiž, že když jsem si splnil jednu možnost úniku, tak jsem si řekl - počkat, musím ještě zkusit tu druhou. Loadnul jsem těsně před splnění jedné únikové cesty a potuloval se po Kyrandii, abych si splnil i druhou, nakonec třetí, čtvrtou a pak i pátou a šestou možnost útěku. Nevím, jestli jich třeba není i více. V rámci toho jsem vyřešil spoustu zajímavých situací a zjistil, jak se tady věci s touto hrou mají.

Malcom je sice odsouzený zločinec, ale autoři se nad ním slitovali a chtěli vám přinést objektivní pohled druhé strany. Přes strastiplné cesty plné zlovolných škodolibostí šaška Malcoma budete zjišťovat, zda se v Malcomovi přeci jen neskrývá drobné světélko dobra nebo zda se vůbec vlastně provinil zločiny, z kterých byl obviněn. To samozřejmě prozrazovat nebudu. Mohu jen říci, že ze zlého Malcoma se v podstatě stává zábavný maskot, kterého byste si klidně mohli pořídit jako takovou roztomilou evil plyšovou hračku nebo jej mohli doporučit na příští MS v hokeji pořadatelské zemi. Při závěrečných titulcích ostatně můžete zhlédnout filmečky s vývojáři hry, kteří jen potvrdí, že Malcom se stal takovým jejich osobním miláčkem.

Během prvních herních úkolů pochopíte také to, že vše je tady bráno s humorem, nadsázkou a jistou formou komedie. Ostatně Malcomova kouzelná hůlka slouží jen k tomu, aby jí rozesmíval všechny okolo, na které s ní ukáže. Mnohé vtipné momenty vyplynou také z poznámek Malcomova svědomí, které se čas od času objeví a Malcoma náležitě pochválí za nějaký zákeřný čin. Srandu má navíc podpořit bohužel i trapný sitcomový smích publika, když Malcom pronese nějakou sarkastickou hlášku k nějaké aktuální události na obrazovce. Tento rušivý smích lze naštěstí vypnout. Aspoň že to kladně vyvažuje povedené nadabování mluveného slova. 

V menu dole napravo si můžete všimnout jakéhosi ručičkového posuvníku, který vám ukazuje, zda je Malcomova povaha nastavena na dobrou, neutrální nebo prolhanou. Dle toho se odvíjejí rozhovory a také to, zda k něčemu kloudnému povedou. Nápad je to zajímavý, byť pokusy a omyly obvykle dojdete k tomu, že vám hra pro další postup nedává jinou možnost než nastavit v dané situaci tu jedinou variantu z těch tří, která nakonec zafunguje. Není to tedy nějaké další možné větvení v řešení hry, zda se vydat tou či onou cestou, jako je to v případě různorodostí cest pro dosažení zásadních cílů. 

Každá činnost, jež je výsledkem vaší nápaditosti, je tady oceněna body. Je to obdoba bodového hodnocení za správné plnění úkolů podobně, jako tomu bylo například u adventur od Sierra On-Line. Můžete si tak zkoušet u výsledků různých řešení, které z nich vám přinese více bodů a je taky dobré pak ty nepovinné cesty splnit aspoň do nějaké fáze jen pro bodové hodnocení. Některé puzzly mají zajímavé epické rozuzlení, některé dokreslí souvislosti a doplní příběh, který vám doposud třeba unikal. Nezapomeňte však ukládat pozici, protože některé cesty vedou do spárů smrti. Chytře je tady ovšem vyřešena ztráta předmětů jejich použitím. Pokud uděláte chybu, je tady podobně, jako v předešlých dílech, obnova předmětů, které se znovu zase na patřičných místech objeví. Můžete si je tak znovu nasbírat do svého inventáře, který má ovšem jen nuzných deset míst. Takže často budete přenášet a povalovat předměty všude možně.

A jak to zapadá do celého příběhu nástrahami zkoušeného kouzelného království Kyrandia? Prakticky až do poslední chvíle zdánlivě nijak, byť se setkáte se starými známými postavami, včetně již proslulé Zanthie, která vám může být překvapivě nápomocná. Jinak jste obvykle stavěni před puzzly lokálního charakteru s nejasným cílem, a to v pěti různých lokalitách o několika obrazovkách. Po úniku z království Kyrandie vás čeká kočičí ostrov, který je ovšem v područí psů. Na pobřeží jsou navíc piráti a vy je budete chtít přimět k tomu, aby se přidali na vaši stranu a společně s vámi zaútočili na Kyrandii. Co se z toho vyklube, to už si zjistíte sami, pokud jste teda třetí Kyrandii doposud nehráli. Mimo kočičí ostrov vás taky čeká záhadný vodopád, rybí království a nakonec rozuzlení celého tajemství, jak to kdysi bylo, zpět v samotné Kyrandii, po které se na závěr budete potulovat v noci. Navíc si tam nejprve budete muset vybrat, jakou cestou se vydá vaše osobnost, zda poslechnete svědomí špatné nebo půjdete neutrální cestou, anebo vyzkoušíte, jaké to je být dobrý. Každá z těch cest má opět odlišné řešení, ale tentokráte je volba učiněna pro jediné řešení napevno a nezvratně. 

Zní to jako prazvláštní guláš, ke kterému jsem získal pocit skoro až perverzního zlíbení. Je to jako něco, co vás z počátku odpuzuje, ale zároveň se neubráníte zvědavosti a pořád na to musíte koukat, myslet nebo si to zkoušet. Nemohl jsem si pomoci, ale pořád jsem měl nutkání se ve třetí Kyrandii potulovat a zkoušet něco řešit. Do toho navíc hrála hudba, kterou považuji na této hře vlastně za nejkrásnější prvek. Zvuková škála i melodie navozovaly příjemnou atmosféru a když jsem hrál hru po nocích venku, nechával jsem občas oči spočinout pohledy na noční hvězdnou oblohu s měsícem v úplňku a do toho jsem nechal znít tu hudbu linoucí se noční krajinou. 

A teď ta rozporuplná grafika. Nevím, kterou hrou to začalo, možná to mělo pozvolný vývoj, kdy se kromě kresby snažil kde kdo do her zakomponovat filmovou realističnost, digitalizaci, a pak se přišlo na předrenderované objekty potažené texturou mající co nejvíce odpovídat realitě (v rámci tehdejších možností). Osobně bych za takový zlom označil éru vysokokapacitních CD-ROM disků a příchod hry 7th Guest. Výsledkem je, že travnatá plocha je jakási mazanice, okolo se povalují geometricky přesná prkna s texturou jakoby nafoceného dřeva. Les v pozadí už nehřeje poctivě nanesenými pixely, ale ztrácí se v jakémsi zamlžení, aby ty jehličnaté větve působily jako vzdálená scéna s realistickými stromy a ne barevná vymalovánka. Pak se podíváte na hrad a víte, že je to vypočtená krychle s věžičkami potažená připravenou texturou kamene a řeknete si - koho kdy mohlo napadnout, že by tohle mohlo snad vypadat lépe než když se vše kreslilo a vyobrazovalo pomocí pixelů? 

Třetí Kyrandia však nejde jen čistou cestou moderny, protože si všimnete, že do toho všeho přeci jen míchá aspoň malinko i pixel artovou kresbu. Postavičky jsou pořád pixelované jako v předchozích dílech a vsadil bych se, že i okolo renderovaných objektů občas zasáhli nějakým tím ručně naneseným pixelem. Je to cítit na některých bohatších obrazovkách, které občas dávají připomenout barevnou pestrost dílů předchozích, což poznáte u některých scén v pozadí, u oblohy nebo některých výraznějších objektů. Mimochodem zelené listy a tropický porost v džungli na Kočičím ostrově jakoby z oka vypadl z Lands of Lore 2 (rovněž od Westwood Studios), která sice vyšla až o tři roky později, ale již v roce 1994 kolovaly screenshoty z jejího vývoje. Je vidět, že tady grafiky zasáhla tahle exotická nálada a v podstatě ji dokonale přenesli do obou her. 

Pokud se ptáte, zda je to nakonec hezké, tak ne, rozhodně není. Pokud by vás na chvíli napadlo, že je to vizuálně z technického hlediska možná podobné hře The Neverhood z roku 1996, tak maximálně na jednu sekundu a s tím, že The Neverhood byl vizuálně špička už jen tím, že byl celý vymodelován z plastelíny, a tam se renderovaná grafika nabízela jako jediná možná a žádoucí. U Kyrandie 3 si na to lze časem zvyknout a najít v tom to nevysvětlitelné zalíbení, které jsem výše zmiňoval. Je to takový nutkavý pocit, že jsem přes výhrady došel k tomu, že mě to vlastně jako celek baví a že to do sebe nakonec zapadá. Překomplikovaný styl řešení úloh, exotické prvky nelíbivé grafiky a do toho chytlavá hudba. A příběhově je to spíše škodolibý tragikomediální bizár, který vás ale na konci dovede k senzačnímu odhalení a dá vám tak připomenout, že jste stále v Kyrandii. 

Hodnotí se mi to celé těžko, protože přes vizuální grafický sešup a nekonzistentnost tady máme pořád herně velmi zajímavý titul a patří k těm rozporuplným, které stojí za to si zahrát. Pokud od něj čekáte pokračování The Legend of Kyrandia Book One a Book Two, může vás to sice silně zklamat, ale pokud se na to podíváte jako na samostatný herní titul, vymykající se zaběhnutým zásadám, můžete se dobře pobavit. Kyrandia 3 je tak pro adventury totéž, co Lands of Lore 2 pro dungeony. Nejprve máte pocit, že vás uráží každým svým prvkem, ale dát tomu šanci znamená proniknout do prazvláštně pojaté zábavy, která vám možná nedá spát, dokud hru nepokoříte. Rozhodně to není láska na první pohled. Ach jo, kolika hrám já purista tohle nakonec ještě s odstupem času odpustím? Jinak nezapomeňte se po dohrání podívat na filmečky s celým vývojářským týmem. Jsou to zajímavé pohledy do historie a možná dost napoví, s jakým zápalem do tvorby hry autoři tehdy šli.

Hodnocení: 70%

Ringo

Spoiler v textu screenshotu:

Noční hraní venku:-)