The Legend of Kyrandia 2: Hand of Fate
Když bylo kouzelné království Kyrandia zachráněno v neméně kouzelné hře The Legend of Kyrandia: Book One, vypadalo to, že se všude konečně rozhostil klid a mír. Jenže to by si tvůrci hry ze studia Westwood Studios mohli dát volno, a to jim tvůrčí duch nedovolil. Chce to další příběh a s pořádnou dávkou napětí. Idylka v Kyrandii musí skončit. A tak se taky stalo. V Kyrandii začnou náhodně mizet objekty a dokonce celé oblasti. Vypadá to na postupnou zkázu světa. Proto se sejdou nejmocnější čarodějové, aby vypátrali příčinu těchto anomálií. V konkláve nemůže chybět známá kouzelnice Zanthia, ale je tam i nováček Marko, jehož pomocníkem je podivná věc. Velká ruka chovající se jako živá. Všude jej doprovází. A právě tato záhadná ruka je navede k tomu, aby pro vyřešení problému získali magickou kamennou kotvu, která se nachází ve středu Země. Zanthia je zvolena pro tento úkol a vydává se pátrat, kudy se do středu Země dostat. Vrátí se pro věci na cestu do své malebné voňavé chaloupky uprostřed močálu v lese, aby zjistila, že ji někdo vykradl...
Od této chvíle ovládáte Zanthii, respektive se jí stáváte (to pro ty, kteří se vžívají do ovládaných postav ve hře). Když si postupně proklepnete první obrazovku, můžete si spokojeně, coby prvního dílu znalí, říci, vše je jak má být. Ovládání zůstalo stejně jednoduché, jelikož vše obstará levé tlačítko myši a kurzor, kterým vše jednak sbíráte, ale taky používáte. Nejste nijak drceni frustrujícím pixel huntingem, protože vše, co jde sebrat, je nakresleno tak zřetelně, že stačí prostory jen proklikat v místech, v kterých se zřetelně něco nachází. Záhy poznáte, že rovněž nehrozí žádné předmětové dead endy, protože co někde spotřebujete, to se záhy na nějakém místě objeví znovu. Tím narážím na to, že alfou a omegou při řešení puzzlů v této hře bude alchymie a tudíž sběr ingrediencí, u kterých se nemusíte bát chybného použití.
Zanthia má magický kotlík, do kterého bude házet patřičné ingredience a míchat z nich magické lektvary do lahviček. Vše si musí nejprve postupně najít. Vedle kotlíku je to kniha receptů, které zloděj, který Zanthii vybílil chaloupku, vyškubal listy a pohodil ji v lese. Naštěstí ale nebyly vytrhány všechny listy. Další recepty pak Zanthia nachází v pravý čas postupem hrou, stejně jako lahvičky a ingredience.
Samotná alchymie není žádná sranda, jelikož ingredience se nenazývají přesně tak, jak jsou popsány v knize. Obvykle tak jde o takový puzzle v puzzle, kdy si musíte správně domýšlet a odhalit pravou podstatu předmětů. Někdy stačí s předmětem na Zanthii kliknout a ona vám sdělí, co je předmět zač, jindy musíte zapojit mozkové závity i své jazykové znalosti angličtiny, abyste nalezli u některých ingrediencí jejich mnohoznačnost. Někdy jsou to takové slovní hříčky, že vás to dovede k dovzdělání některých pojmů a slovních významů (pokud teda už teď nejste v tomto jazyce velmi zdatní, to pak nebudete muset listovat ve slovníku:-).
Celé to míchání lektvarů je obdoba toho, co už znáte z The Legend of Kyrandia: Book One, v které jste nosili krystaly do kotlíku k Zanthii a ta z nich namíchala potřebný lektvar. V Kyrandii 2 je to ještě více spjato s přímým využitím v různých situacích, v nichž aktivací lektvarů vyvoláte řešení. Což znamená, že když se do takové situace dostanete, tak prolistováním knihy lektvarů vzbudíte v sobě ten nápad, kdy si řeknete, tak tady by se hodilo tohle kouzlo. Načež začnete v okolí hledat ingredience a kouzlo míchat. A aby to nebylo tak jednoduché, někdy je třeba v inventáři některé ingredience spolu spojit, abyste z nich namíchali přesně tu položku, kterou po vás požaduje kniha lektvarů.
Pokud se ptáte, proč tu alchymii tady tak pitvám, když stačilo napsat prosté: "je tady alchymie", tak vězte, že je to proto, že mě tento aspekt hry neskutečně bavil. Přijít v daných situacích na to, jaké kouzlo tady potřebujete a z čeho jej složit přináší neskutečnou dávku zadostiučinění. Samozřejmě nesmí člověk koukat do návodu, jinak by se celá zábavnost rozplynula. Zda se mi podařil naprosto beznávodový postup, to prozradím až ke konci recenze :-) Samozřejmě tady nechybí klasické puzzly řešené point and click způsobem typu seber a použij. Proklikávat je třeba taky různé postavy, které na své pouti potkáte a díky čemuž získáte nějaké ty hinty anebo tím posunete děj kupředu.
Různorodost lokací by mohla nabídnout grafickou pestrost. S umem grafiků Westwoodu, na který jsme tak nějak díky Eye of the Beholder 1, 2, Dune 2, Lands of Lore a první Kyrandie zvykli, by měla být podívaná zaručena. A v podstatě tomu tak je. Grafika je líbivá a klidně se dá hodnotit jako vrchol pixel artu. Vytknout by se snad dala jen jistá divokost na poměry pohádkové adventury, budící pocit, že to úplně ne vždy ladí. Když budete procházet středověké lokace, popřípadě přístavní lokace, vše bude v pořádku. Nezarazí vás zpočátku ani to, že se Zanthia pravidelně převléká do oblečků, které se k dané lokaci mají hodit. Když se pak ve středu Země s pravěkými prvky převleče do šatiček Amazonky, řeknete si ještě ok, ale jakmile později dorazíte do lesa, najednou jste ve sportovním tílku a šortkách. V horách typu Alpy zase na sebe Zanthia hodí turistický zimní oblek hodící se k lyžím. Ve finální lokaci si autoři neodpustili vtípek a narážku na Ramba, když se při vrcholném naštvání a touze po mstě oblékne Zanthia do maskáčů a na hlavě si utáhne červenou čelenku.
Přes snahu o to zanést do grafiky a charakteru některých lokací vtipy na hranici vkusu, tedy nehodící se do středověkého pohádkového eposu, musím stále uznat, že The Legend of Kyrandia 2 patří k adventurám na pohled nesporně krásným. Když se dívám do své pracovní složky k této hře s galerií 70 screenshotů, je to nádherná výstavka luxusních obrázků, na které je radost pohledět. Ostatně můžete posoudit sami dle screenů okolo. Jednoznačně však platí, že první díl byl graficky mnohem konzistentnější a čistší.
Příjemným technickým prvkem je i hudba. Melodie jsou fajn, zvuková škála je silná a hutná, jak je u Westwoodu rovněž zvykem. Každou lokaci doprovází jiný melodický motiv a není vůbec na škodu si hudbu během hry vychutnat. Hudba je ale vždy otázkou jednak vkusu, ale taky momentální nálady, takže se její líbivost definuje obtížně.
Vypadá to, že se stále zdráhám vyseknout hře nějaké obecné hodnocení a určitě dobře víte, že druhý díl Kyrandie nebyl ve své době kritikou vůbec tak chválen, jako díl první. Spíše naopak. A třeba jste teď zvědaví, co si o hře myslím já (nebo třeba ne, ale to je jedno, stejně to napíši, ale ještě si počkáte:-) To, že už jsem o této hře nepsal dávno a je jakýmsi mým dobovým restem, má jasný důvod. Některé hry člověk dohání, protože je v devadesátkách nestihl. Některé hry se dohnat nesnaží, protože se už tehdy začaly u člověka profilovat žánry a některým se vyhýbal naprosto úmyslně. A pak jsou tady hry, které by potenciálně v zájmu hráče být měly, ale v recenzích se dočetl, že je to obrovské zklamání. Při tom návalu her jsem si mnohdy takové, které nedostaly aspoň 80%+, odsunul do kategorie - vynech, neztrácej s tím čas. A to byl přesně případ druhé Kyrandie. Jde v takovém případě o rest hlavně předsudkový. Oprávněnost či neoprávněnost té předpojatosti odhalí spíše až čas.
Ne, že bych Kyrandii 2 nehrál předtím nikdy. Minimálně dvakrát jsem to zkoušel, ale vždy jsem propadl pocitu, že vážně si ji zahraji s dohráním až někdy jindy. To jindy nastalo v posledních dvou víkendech, během nichž jsem hru pokořil. Hra je relativně krátká a lehká, a když nepočítám asi tři hrubé podpásovky (strom světlušek, který se choval nejasně a musel jsem kouknout na videonávod, co je vlastně principem, pak to byla chobotnice a její hra skořápky, kdy bylo třeba použít něco v rozporu s dosavadními principy chování sebraných předmětů, a nakonec to bylo složení posledního lektvaru, na který nebyl v knize recept), tak mohlo být mé dohraní hry bez mrknutí do návodu. Ale bohužel tímto nebylo, a to jsem bez mrknutí do návodu dohrál daleko těžší adventury. Navíc je tady závěrečný puzzle, u kterého Zanthia řekne, že je to puzzle který zná z dětství. Ale zná každý puzzle Hanoi Tower? Kdo ne, nebude chápat. Já jej tedy neznal a proto jsem potřeboval mimonávodově jen naťuknout. Tím jsem pochopil princip a pak jsem puzzle snadno vlastními silami vyřešil.
Takže tady máme na jedné straně zábavné puzzly s alchymií, rozmanité lokace s líbivou grafikou a hudbou. Dále je tady vcelku zajímavý příběh a pozitivní vzdělávací charakter hry z hlediska všeobecného přehledu. Zopakujete si nějaké další výrazy některých slovíček, připomenete si, jak jdou po sobě barvy duhy (znáte je zpaměti? Já ne:-) a dozvíte se, co je Hanoi puzzle. Místo návodu ke hře budete spíše na internetu hledat encyklopedická data, po kterých vás třeba nenapadlo předtím pátrat:-)
Na druhou stranu tady máme hru docela krátkou, některé lokace působí malinko nepatřičně k charakteru prostředí Kyrandie, a až na pár výše zmíněných těžších zádrhelů je řešení hry spíše snadné. Když už chce hra potrápit, udělá to opět nekonzistentně působícím puzzle s nejasným zadáním nebo vsadí na vaši neznalost ve všeobecném přehledu. O tom, že Kyrandie je okatou silnou inspirací King's Questy od Sierry On-Line, tady v tomto případě King's Questu 4 s princeznou Rosellou v hlavní roli, asi nemusím nijak připomínat. Navíc jsem se nemohl v jistých místech zbavit dojmu, že to trochu zachází do Monkey Islandu. Takže ano, trpí tady v zásadě i originalita, i když ta je po těch letech všem už jedno, protože každý už viděl všechno:-)
Mohl bych tedy říci, že The Legend of Kyrandia 2: Hand of Fate je adventurou spíše průměrnou, ale průměrnou v té vyšší kategorii. Určitě to není ani navzdory někdejšímu chladnému přijetí hráčů, herního trhu i kritiků obecně žádný propadák. Světlé chvilky hry jsou opravdu světlé a ty tmavší nejsou nikterak vyloženě temné. Už jen to, že jsem se zuby nehty snažil každý puzzle vyřešit sám a nesnažil jsem se postup urychlovat tím, že když do 15 minut nevím, beru návod, svědčí o tom, že jsem se vlastně bavil výborně. Beze sporu jde navíc o povinnost pro všechny, kterým se líbil první díl.
Hodnocení: 75%
Ringo
Ahoj Ringo, hezká recenze, kdysi jsem u této hry strávil hodně času. Díky za skvělé vzpomínky. To hraní venku zní skvěle, neobtěžují Tě u toho vosy, komáři nebo sršni? Asi by mi to kazili zážitek, nevím.
OdpovědětVymazatAhoj. Co se venkovního hraní týče, komáři občas obtěžují, řeší to obvykle nějaké zapálené odpuzovadlo nebo aromatická svíčka. Co se týče sršňů, ti občas náhodně zavítají a to je pak problém, mám z nich panickou hrůzu, už mě i jeden bodnul :-) Ale přiletí opravdu jen vzácně, když je přiláká světlo. Vosy lítají jen přes den. Něco stojí za to přetrpět, protože sezení v noci venku, to je pro mě takový ráj, který si neodpustím, ať už jde o sezení u hry nebo prostě jen tak:-)
Vymazat