King's Quest 7: The Princeless Bride

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra On-Line / Vydavatel: Sierra On-Line / Rok: 1994

Když si představím, že by Sierra měla technické možnosti roku 1994 už v polovině 80. let, kdy začala vydávat své klasické quest adventury, a dám-li si to do souvislosti, že koketování s Disneyem nebylo Sieře cizí, jelikož jedna z těch prvních klasických adventur byla Disneyovská pohádka The Black Cauldron, neměl bych v případě realizace představ, jak by všechny ty hry asi vypadaly, úplně klidné spaní. Než se dostanu k důvodům mého znepokojení, musím jedním následujícím odstavcem předeslat pár okolností ohledně toho, proč o King's Questu 7 píši až teď. 

Možná si vzpomenete na mé skoro seriálové období z let 2021 - 2023, s občasným pokračováním dodnes, kdy jsem systematicky hrál a popisoval kompletní série her jednotlivých hlavních adventurních domů od Sierry a LucasArts přes Access, Legend, Infogrames, Delphine, Divide by Zero a další. Ačkoliv jsem na přelomu roku 2021/2022 zdokumentoval zrovna z King's Quest série díly 1, 2, 3, 4, 5, 6, včetně nějakých těch remaků dílů 1, 2, 3, dílům 7 a 8 jako bych se úmyslně vyhýbal, odkládal je, a tak trochu dělal, že už do série nespadají. Ale jednou to přijít muselo a čertík kompletista ve mně prosadil, abych tomu King's Questu 7 dal šanci, že nemohu na svých stránkách nechat sérii neuzavřenou.

Znamená to jedno. Zkusit zahodit všechny předsudky a dělat, že neexistuje všechna ta kritika, která se na hru snesla v době vydání, kdy byla nejprve jen pod Windows 3.1, neustále padala a přišla s podivným systémem kapitol. Ale hlavně byla Disneovsky sladká a kýčovitá, a to jako nic proti Disneyovi, Kačeří příběhy nebo Rychlou Rotu jsem fakt žral. Nicméně takové to sladké Sněhurkové a Růženkové princezničkování po americku jsem fakt nikdy nemusel, bylo mi to přímo odporné. Všichni to samozřejmě víte, ale kdo ne, tak těm musím upřesnit, co s tím vším má společného King's Quest 7. Bohužel King's Quest 7 vizuálně vypadá jako klasická princezničková animovaná Disneyovka. Tak. A tady se nabízí ta otázka. Dělala by to takto Sierra (potažmo Roberta Williams) od prvního King's Questu, kdyby mohla? Dosáhla konečně svého cíle u sedmého dílu? Budu doufat, že nikoliv a níže napíši proč.

Má nám vadit stylizace do Disneyovky nebo uznáme, že animace Walta Disneye prostě mají své kvality a je to nesporně fenomén? Můžu být alibisticky objektivní nebo neutrální, ale kdo mě celá léta čte, dělá to jistě i proto, že jej zajímá názor a můj pohled na věc, nikoliv nějaké obecné floskule či wiki data dohledatelné za ta léta kdekoliv jinde, které by přinesly jen "novinářskou" recenzi s 32 letým zpožděním. Dobové recenze již napsány byly, a já udělám to, co je mým cílem od samého počátku. Ukázat vám, proč je fajn si stařičkou hru zahrát klidně i dnes a proč je záhodno se poklonit legendám, anebo naopak, zda i některá ta stařičká hra neměla kvality ani ve své době, a proto je ji dobré dnes konzumovat snad jen s cílem archiváře zařadit si staré věci do kontextu.

Kontext doby je takový, že se King's Quest 7 nijak netají tím, že jak on, tak celá série, je především pohádka. A King's Quest 7 je prostě nejpohádkovější ze všech. Nově dosažitelné detaily animací navíc dokáží vyobrazit více humorných situací, bude tady více srandy, vtípků, různých grimas, že je-li vám cca nějak do 7 let, uplácáte se smíchy po stehnech a budete hltat děj jako jakoukoliv jinou napínavou Disneyovku pro děti s nadšeným pohledem batolete koukajícího na Teletubbies. A jelikož pohádky mají rádi i dospělí, mohou si King's Quest 7 možná užít taky. Jenže tady trochu narazíme na další fakt. Že tato hra je pro docela omezené publikum. Pokud nejste dítě, je třeba, abyste byli aspoň holka tak do 14 let max, protože klukům, pubošům či dospělcům tato hra nemá moc co nabídnout. Příběh je ryze holčičí. Přitom vynikající KQ4 byl taky z pohledu ženské hrdinky, ostatně tvůrkyně King's Questů, Roberta Williams, je žena s velkým Ž a mnozí muži by ji mohli závidět její nápaditost a produktivitu v oblasti her. Jenže King's Quest 7 přesladil až moc. 

Ponoříme se trochu do děje, který nastíní pochybné nanicovaté intro zobrazené v pidi okně, což je hodně v kontrastu s tím, jaká ingame grafika na vás vyskočí posléze. Princezna Rosela pestrá...teda chci říci princezna Rosella, kterou dobře znáte právě z dílu čtvrtého, by se měla konečně vdát. Valanice, královna matka, jí to ráda dává na vědomí, ale Rosella se k tomu nějak stále nemá. Jak se tak o tom dohadují u rybníka, spatří Rosella na hladině odraz draka, který upustil do vody prsten. Rosella do rybníku skočí, jenže ji pohltí jakýsi vír. Valanice neváhá a skočí do víru taky. Obě se skrze tento vír ocitají v zemi Eldritch, kterou se snaží zničit zlá čarodějnice Malicia pomocí stroje majícího probudit vulkán.

V tomto momentě začne hra za královnu matku a dojde vám, že obě ženy přistály asi každá na jiném místě tohoto světa. Ocitáte se v hnědo-rezavě zbarvené pouštní krajině amerického typu a začnete luštit první puzzly. Nelze upřít, že krajina je působivá a jak postupně budete procházet kapitolami, kterých je tady šest (a trochu nepochopitelně jimi můžete přeskakovat), nabídne vám hra docela příjemné pestré obrazovky lesa, města, hřbitova a podobně. Některé lokace docela evokují starší místa z předchozích King's Questů, stejně jako mnohé situace nabízející reálie různých známých pohádek. To ostatně není v sérii nic nového. Novinkou však je hra za dvě postavy, respektive hrajete vždy za jednu z těch dvou, ale střídání kapitol znamená také střídání dvou hlavních protagonistek, které budete ovládat. Už tady musím otevřeně říci, že kapitoly mají kolísavou kvalitu. Některé vzbudí naději na solidní adventuření (první, třetí a částečně čtvrtá), u těch dalších jsem často pomýšlel způsobem - dobrotivý bože, ať už je to za mnou.

Drobnohled na grafiku nabízí scenérie, které jsou opravdu velmi líbivé, detailní a musí se nechat, že na svou dobu bylo možná trochu i neuvěřitelné, že něco tak pestrobarevného s vynikajícími animacemi bylo ve světě do té doby spíše rozpixelovaných VGA obrázků možné. Klidně by se to dalo označit za TOP kresbu té doby. Na druhou stranu tady ale do očí bila ta Disneyovská stylizace, která symbolizuje sice kreslířský um, ale popravdě taky prvoplánový kýč. Celá ta cukrkandlová slaďoučkost v podstatě zašlapala do země původní charakter King's Questů, které díky EGA a VGA grafice navozovaly spíše dobrodružný a vážněji vypadající charakter než ryze pohádkový a některé díly dokázaly být i pěkně temné. V King's Questu 7 i setkání s temnotou nebo smrtí vyústí v komedii typu Bubu show. Na hřbitově se tady bát prostě nebudete, byť je tady smrtelných nástrah spousta. Většina je ale na to, abyste se jim zasmáli. King's Quest 7 celkově vypadá, jakoby se někdo rozhodl o několika postavách z King's Questu natočit 3 hodinovou animovanou Disneyovku.

Jak začnete zkoumat herní systém, všimnete si, že ovládání se tady smrsklo jen na samotný kurzor myši, který se sám přizpůsobí patřičné interakci a vše tak lze vykonat klikem levého tlačítka. Není zde žádný systém příkazů nebo ikon typu koukni, vezmi, použij, vydej hlásku, na které je nutno klikat. Ve své době to byl trochu šok a skalní adventuristi se obávali značného zjednodušení. A popravdě to zjednodušení opravdu je. Jedinou ikonkou v menu, sloužící k součinnosti s kurzorem, je oko, kterým můžete jakýkoliv získaný předmět prozkoumat podrobněji ze  všech  stran a třeba jej i nějak rozebrat. 

Je nutno přiznat, že se na zjednodušené ovládání zvyká dobře. Proto se tento styl ovládání stal v pozdějších adventurách standardem a nezáleželo už  na tom, zda dokážete chytře zkombinovat sérii příkazů nebo ikon v menu pro vyřešení puzzlu. Na druhou stranu co se mohlo jevit jako revoluční evoluce v žánru, výsledkem byl ve skutečnosti ústupek casual hráčům nebo novým hráčům, zatímco pravověrný adventurista přišel o takové to dobrodružné napětí, že sérií příkazů dokázal rozseknout problém, který jej nutil o dané věci více přemýšlet a řešit ji komplexněji.  

Ne že by v King's Quest 7 nemusel člověk přemýšlet vůbec, ale byla mu odebrána taková ta série širších možností. Místo toho vás hra raději utopí na tom, že si budete říkat, není přeci možné, aby řešení tohoto puzzlu bylo na jednom časem dávno zapomenutém místě až někde na začátku hry, ale ono tomu tak opravdu je. Rozhodně ale nelze popřít, že hra nabízí i puzzly zajímavé a zábavné, to bych ji křivdil. King's Quest 7 umí pobavit i docela chytrou kombinatorikou, a nebýt mnohdy samoúčelného pátrání, kde ze všech těch nabízených obrazovek celého království Eldritch použít ten předmět nejasného charakteru s nejasnou funkcí, byla by to docela fajn oddechová zábava s příjemným spádem. Nicméně když jsem zprvu doufal, že by mohl King's quest 7 být další adventurou, kterou bych mohl pokořit zcela bez návodu, ukázalo se nakonec, že na to nebudu mít z několika důvodů trpělivost. A není to jen tím, že se obě princezny po obrazovce strašně plouží a chybí tady jakékoliv urychlení chůze, abyste se svižně dostali do další obrazovky.

Hlavní neduh spočívá v tom, že hra nemá titulky. Mluvená řeč je tady sice někdy srozumitelná, ale dost často je to taková ta mumlaná nebo rychlá angličtina, kterou si potřebuji buď pustit hodně nahlas, a tím rušit své okolí, nebo si ji dát na sluchátka, a já se sluchátky hraji strašně nerad. Velkou část hry jsem strávil přilepen k reprákům, abych pochytil aspoň část slov, v kterých by se mohlo skrývat zadání, hinty a podobně. Řeknu vám, že nemožnost si přečíst text rozhovoru je taková otrava, že jsem zhruba po třetí kapitole cítil, že v této hře chci strávit co nejméně času. A to nemluvím o tom, že slavné neohrožené hrdinky při každém úleku nebo vypjaté situaci piští jak smyslů zbavené, jako když hodíte na holku dvoumetrového pavouka. Hrát hru nuceně se zvukem proto, abyste slyšeli dabing, protože číst nelze, je hotové utrpení nejen pro hráče, ale i jeho okolí. Je to vlastně škoda, že nelze vypnout dabing s tím, že budete poslouchat jen hudbu, protože ta je docela hezká.

K absenci titulků dodám na závěr ještě dobovou souvislost. Sierra si filmovostí s vynecháním titulků v tom čase dost pohrávala, a to i díky příchodu nosičů CD-ROM. A tak jsme měli později tu čest s Gabrielem Knightem 2 bez titulků (jdou do něj ale dodat) nebo Phantasmagorií. Proč se však tyto dvě zmíněné hry staly oproti King's Questu 7 peckami, na to je jednoduchá odpověď. Byly prostě neskonale lepší, že člověk i tu absenci titulků pak překousl. 

Velké zjednodušení panuje i v celkovém pojetí nástrah. Ve hře nejsou předmětové dead endy, což je velké plus. Hru nepokazíte. Smrt tady nastane ale na spoustě míst, jenže je to v podstatě jen zdržující animace, protože po smrti stačí kliknout na to, že chcete pokračovat a objevujete se těsně před momentem, kdy jste před tím zemřeli. Takže jde jen o to pokračovat jinak a lépe. Mnohé interaktivní prvky jsou tady vlastně jen proto, aby vyvolaly smrt a vy jste si tak mohli zkoušet různé formy odchodu ze světa živých. Třeba to někoho bude bavit.

Co ale v této hře můžete pokazit je uložení pozice ve hře. Místo klasického save load je tady na systém kapitol aplikována podivná možnost jednoho nevratného savu, do kterého se paradoxně dostáváte přes tlačítko Quit. Přivítá vás pak několik textových možností, v kterých se lze snadno splést a omylem si neuložíte a vyskočíte ze hry. Další věc je, že ukládáte jen pod jednu pozici, kterou si na začátku pojmenujete. Stačí hloupý omyl, kdy si tuto pozici smažete a ztratíte celý postup. Samozřejmě tyhle omyly uděláte jen jednou a příště si je fakt zapamatujete. 

Aby to celé nevyznělo jako tryzna a hra, která si nezaslouží nic jiného, než skončit v propadlišti dějin, překvapivě možná teď napíši, že přeci jen stojí si tuto hru zahrát pro zajímavost, protože určitě nepatří mezi ty, u které bych řekl, vyhněte se jí obloukem. Ani navzdory tomu, že jsem si v 90% této retro recenze na něco stěžoval.  

     

Hodnocení 60%

Ringo